27.7.17

Videorozhovor pro Achilleus

Jak se cítí nastávající maminka, když se dozví, že její dítě bude mít nemocné nožičky? 
Jaké má dítě vyhlídky do budoucnosti? 
Byla jsem oslovena paní Stáňou Bašatovou promluvit na kameru pro spolek Achilleus a hlavně pro rodiče, kteří hledají informace.

     

20.7.17

Stylový obal na průkazku

Rozhodla jsem se poté, co mi poslední lisovaný obal na očkovací průkaz pukl ve svařovaném švu. Musím vymyslet něco jiného! Do čeho tuto knížečku dát, spolu s kartičkou objednání, a dalšími doklady? Něco pěkného, praktického, snadno označitelného, abych rozeznala, který sešítek je čí. 
Sedla jsem k internetu a hledala. Zjistila jsem, že není třeba vymýšlet již vymyšlenou věc a prostřednictvím facebookových stránek jsem oslovila tři výrobce látkových obalů na očkovací průkazy. V nabídce je rozmanité množství možností. Můžete mít obal designový se spoustu zdobení, jednoduchý jako kapsičku se jménem dítka, či rozkládací knížečku s obrázkem, datem narození a jménem. Každá švadlena má výrobky originální. Materiál je též rozmanitý a ve finále vlastně rozhoduje, jakou částku za takový doplněk chcete utratit. Cena většinou startuje na 250-ti korunách a dostat se můžete i k tisícovce, za kus. 
Nakonec jsem se rozhodla pro práci z rukou paní Tesařové.  Vybraly jsme společně obrázek, barvu písma a řekla jsem si, jaký text chci nechat vyšít. 


Z krásné práce jsem naprosto nadšená! Navíc působí opravdu hezky, když sestřičce při návštěvě pediatrie, do ruky dávám zdobný obal a ne jen uniformní průkaz. 
Tento nápad je i pěknou inspirací na pěkný nevšední dárek.
Přemýšlím o tom, že nechám obaly udělat i pro naše čtyřnohé mazlíčky. Co myslíte, nebude to působit praštěně? Snažím si představit výraz veterinářky naší chlupaté smečky.

13.7.17

Aby Popelce krásně padly...

Cestu domů z nemocnice Ciri krásně prospala a já si říkala, jak je situace jednoduchá, že jsem měla zbytečné obavy. Dlahy nejsou tak těžké, nožky krásně větrají,  nikde se nic neumaže. Tatínek odjel do práce a idylka mi skončila přesně v momentě, kdy zaklapl dveře. Áda přes slzičky pomalu přecházela do řevu pro tatínka, protože s ním chtěla jít do práce a tak probudila sestru dříve než jsem se stačila psychicky připravit na možné varianty reakcí. 
Takže brečely obě.
Řvaly obě. 
No, asi mě matky vícero dětí pochopí, že někdy se všechno pěkně sejde, až je člověk, tedy máma, opocená až na zadku...Snažila jsem se konejšit obě, sedíc v křesle.
Ciri nejvíce rozčiloval fakt, že má nohy spojené tyčí a začala zběsile kopat, jakoby je chtěla setřást. Ádu rozčilovalo kopání Ciriiných nohou, jelikož jí čutla pokaždé špičkou botičky.
Zanedlouho usnuly obě. Nemohla jsem se ani hnout.
Nicméně pojďme k věci.

... má "ponožky na šneka"!

Aby naší Popelce lépe padly kouzelné střevíčky, je dobré dodržet několik pravidel. Existují tři vychytávky, u kterých jsem i já měla pocit "objevení Ameriky". 
Hned při nasazování dlah mi paní doktorka poradila první báječný fígl: "Dejte ponožky naruby."
Ano, když je dáte naruby, nehrozí totiž otlaky. Zakončení ponožek v oblasti prstíků nijak netlačí a nemačká malíčky. Mimochodem, ty má Ciri trochu zkroucené,takže jejich postavení budeme nejspíše později řešit v otázkách správné chůze. A tak je mladší dcerka nejspíš jediná, komu se zatím nikdo nesmál, že má "ponožky na šneka"!


Ze začátku je dobré dlahy podkládat stejně jako sádry. Musí si totiž zvyknout břišní svaly. Pohyb je rychlejší a prudší, jelikož dlaha neklade takový odpor jako sádra. Ciri se zatím nedostala tyčí k hlavě, bo ještě neumí pohybovat nožkami zároveň, ale už jsem viděla několik fotek, kdy děti běžně spinkají s "nohama za hlavou". Tyč zaklesnutou o postýlku a pohoda... zatím nejsem schopna posoudit, zda si tyčí může dítě, samo sobě, nechtěně ublížit (třeba klepnutí do hlavy - boule, či odřenina). časem to asi zjistím. Co se týče podkládání, postupně není třeba - například během jízdy v kočárku.


Když pominu fakt, že dlažky jsou jedny z mála přezkových botiček, do který se oficiálně nosí ponožky nejen v České republice, je dobré dělat ještě jednu věc, za kterou módní kritici téměř vraždí, a to přehrnovat okraj ponožky přes hranu botky v oblasti místa, kde končí vnitřní část dlahy. Eliminují se tak...ano, otlaky od ponožek v oblasti lýtek. Nadšeně jsem svůj objev prezentovala jiným rodičům a ti mě chválili s dovětky:
"Jo, to děláme taky." 
"Běžně zahrnujeme." 
No, desítku v módní hitparádě za počin nedostaneme, ale funkční to je. A TO JE DŮLEŽITÉ! Zvláště v horku, kdy nožky ještě třeba trochu otečou.

...nebojte se dotahovat a dotahovat, aby chodidla držela pevně tam, kde mají být.

V případě, že část koženky uvnitř botičky stále vylézá, nebo v situaci, jako u naší Ciri, nožička nechce zůstat zapnuta ve správné poloze v botičce a tak zvaně "vyjíždí ven" z dlahy, což je způsobeno částečně štíhlostí lýtka či deformací tvaru kotníku; je nutno použít tak zvaný "Polštářek do dlah". Pomáhá zaplnit přebytečné místo uvnitř dlahy a zároveň zajišťuje nenahraditelný komfort pro chodidlo samotné. Opravdu si nedokážu představit, jak bych k noze dcery cpala něco jiného, třeba kus látky, nebo vatu. Očko polštářku se navlékne na prostřední řemínek a dlaha se dotáhne rovnoměrně dle potřeby.
Pozor se musí dát, aby měkké části botičky pod pásky byly dobře narovnané dříve, než se začne botka utahovat. Řemínky musí dobře klouzat. Zmačkaný materiál uvnitř by tvořil otlaky a nohy mohou fialovět. A to, je špatně. Nesmíte nohy škrtit, ovšem na druhou stranu, nebojte se dotahovat a dotahovat, aby chodidla držela pevně tam, kde mají být.


Stejně tak - když miminko s dlahami přenášíte držte jej oběma rukama (ale o tom asi zase někdy příště).

11.7.17

Flakon plný inovací (recenze novinky od Yves Rocher)

Občas si kupuji různé časopisy a k jednomu jsem dostala sprchový gel mé oblíbené značky, tentokrát novinku plnou inovací ze kterých jsem nadšená! Ráda bych se s vámi podělila o dojmy.

Flakon nového koncentrovaného sprchového gelu je opravdu velice kompaktní, krásně se vejde do ruky a bonusově nezabírá moc místa na hraně vany. Obrovská výhoda je, že není těžký! Nehrozí tedy, že by vám rozdrtil nohu, když by při sprchování vyklouzl z dlaně. Víčko se snadno otevře i jednou rukou a speciální vnitřní membránka stisknutím lahvičky nadávkuje takové množství gelu, které vám pohodlně vystačí na umytí celého těla. Nikde nic navíc neteče a obal se neotelpá. Tekutina je tak akorát pěnivá, příjemně voní (testována vůně Vanille bourbon) a obsah vydrží inzerovaný počet umytí bez větších obtíží.
Pokožka je po umytí jemná. Mě osobně výrobek nezpůsobil žádnou alergickou reakci. 
Flakon je navíc recyklovatelný, složení gelu snadno biologicky odbouratelné a navíc za každý zakoupený výrobek je zasazen jeden strom (tudíž i #planetfriendly).


Až pojedu na dovolenou, házím jej do tašky! A do té doby hodlám rozšířit sbírku o další dvě vůně v sadě - Olive petitgrain a Mango coriander.

10.7.17

Kouzelné botičky

Přišel pátek. Z nervozity jsme byli na místě už o dvacet minut dříve. Získala jsem informaci, že nasazení dlah trvá kratší dobu než sádrování a proto Áda s tatínkem nikam neodjeli. Celá na trní, jestli je budu muset volat k placení dlah jsem ani nestačila vnitřně prožívat sundávání sáder a koupání. Ačkoliv Ciri celou dobu ječela (jako obvykle), měla jsem v uších hlucho a říkala si, že se žádné faux pas konat nebude! Mám přece pod kočárkem náhradní řešení, kdyby něco.
Díky spolku Achilleus totiž funguje půjčovna dlah! No, ano! Pokud by dítko potřebovalo jinou dlahu, jinou velikost nebo jen vyzkoušet nějaký model, než rodiče koupí vlastní, může se mu zajistit půjčení. Za poplatek. Samozřejmostí je, že pokud už dlažky dítko nepotřebuje, zase je v pořádku vrátíte.

Sestřičky mě poslaly opět na protetiku, kam jsem jela, vědoma si domluvy, že "nemám zapomenou měřené dítě". Zrovna někdo přede mnou jedny dlahy vyzvedával, zapomenuvší si své měřené dítě ve vyšších patrech a dostával lidového "sprďáka". Mezitím, konečně klimbající, Ciri zcela probudily rány z ambitu, kde stěhovali zřízenci těžké kovové postele a spustila ryk na celou chodbu. Začala jsem kojit. A když zákazník ze dveří vyšetřovny odešel, kojila jsem pořád, však dítě si žádá. 
Zanedlouho vystrčila sestra hlavu z ordinace, usmála se a prohlásila: "No jooo, prsooo! Tak já budu tady za rohem a pak řekněte, až bude hotovo." 
A jak to tak je, když se začne krmit, z chodeb se stává Václavák.
"Ta baští!"
"Hmm, sváča."
"Dej si maličká!" 
"Ta si cmuká." (Cože dělá?)
A já se culila jak měsíček na hnoji a kojila dál... Dle slov ženštiny za dveřmi "hotovo" zanedlouho bylo, ale sestra pořád telefonovala.


Když jsem vstoupila do místnosti, nejprve mě vyzvala, ať miminko položím na lehátko. Pak poměřila znovu nožičky a ramínka, dotáhla imbusem šrouby v rozchodu tyče, vybrala botičky.
"Budou vám stačit ty nejmenší."
Kývla jsem.
Vyfasovaly jsme botky s označením 00 na patičce. Plus jednu zacvakávací tyč a prý: "Alou nahoru, tam vám miminko zapásají. A tady prosím třikrát autogram a vaše telefonní číslo." 
Polilo mě horko. Polkla jsem a vyřkla dotaz: "Kolik platím?"
Protetička lišácky mrkla: "Platí vám to pojišťovna, mladá paní, nedělejte si starosti."
"Opravdu?"
"Opravdu. To, kdyby byla potřeba každá botka jiná, byla by to trochu potíž, ale máte, na štěstí, obě stejné."
"Aha a na co potřebujete mé telefonní číslo?"
"Kvůli ověření." začala se hlasitě smát. "Občas ověřují, jestli nejsem stonožka, když rozdám tolik botiček." Najednou tvář sestry změnila výraz.
Před vyšetřovnou seděl na sedačce zákazník, co před chvilkou odešel (a znovu neměl měřené dítě!).
Jejej. Pomyslela jsem si.
"No, už bych vás tu neměla zdržovat, nahoře vás čekají." řekla žena směrem ke mě a pak se přes brýle na nose přísně podívala na muže venku. "No, pojďte, pojďte. Nesedí, nebo co? A kde máte..."
To už mi cinkl výtah a ujížděly jsme s Ciri vzhůru za paní doktorkou.
(Později jsem se s pánem na patře ještě potkala. Když se vracel z protetiky. Měl výraz jako kdyby nesplnil domácí úkol. Paní protetička je přísná ženština a mít notýsek, měl by dozajista černý puntík...).


Paní doktorka mi vysvětlila, jak nožky do dlah patří a na co si dát pozor (najdete v dalším příspěvku na blogu). V krátkosti řeknu, že - pásky si musí postupně tak zvaně "sednout", takže se nebojte dotahovat a dotahovat, aby nožky z dlah nevyjížděly. Do dlah si s sebou připravte ideálně hladké celobavlněné ponožtičky pro miminko, s délkou do půle lýtek, bez aplikací a obrázků (hrozí otlaky). A připravte se na fakt, že je musí, opakuji MUSÍ, mít 23 hodin denně, dozajista do další smluvené kontroly.

Báječná zpráva pro rodiče je: NENÍ TŘEBA BÝT VE STRESU, MINIMÁLNĚ PRVNÍ DLAHY JDOU NA POJIŠŤOVNU (tedy pokud pojištění jste - nevím jak to chodí u cizinců).
Tak přeji hodně zdaru, až budete střídat sádry za dlahy. 
Jak jsme se shodli s rodiči kloučka, co má v léčení jen jednu nožičku - dlahy jsou báječné poznávací znamení. 

8.7.17

Prague barefoot run pro Achilleus

Charitativní bosí běh Prahou letos podpoří Achilleus!!!

Více informací zde
Registruj se se také kliknutím na obrázek :)


2.7.17

Od tří k šesti a - už se blíží dlahy!

Další přesádrovávání probíhají podobně, jako první. Vždy jedna ze sester roztočí kotoučovou pilku, rozbrousí a sundá sádry. Po zastudění nůžkami při stříhání obvaziva Ciri nasadí řev a není k utišení, přes vyšetření, až do konce dalšího sádrování. Nezabírá nic. Chování, houpání, snaha o kojení, jsou zbytečné. Uklidní ji až monotónní zvuk fénu, při sušení sáder. (Možná i proto čekáme v jídelně na veškeré procedury kratší a kratší dobu, protože hlasivky má prcek neuvěřitelně silné).
Pak několik hodin prospí, maximálně se v polospánku nakojí. Při znatelném vyčerpání ji hlídám jako ostříž. Nejsem zastánce přístupu, kdy se nechává dítě z jakéhokoliv důvodu "vyplakat". Ádu jsem hodně nosila v šátku, takže často neměla ani důvod k pláči, protože neustále byla u mě. Nošení se sádrami není vhodné. S Ciri tedy není situace stejná jako s Ádou. Respektive, mám za to, že dostanu ocenění ve vzpírání, jelikož ji neustále chovám a nosím na rukou. Fakt je, že tak rodič velice rychle získá dovednosti, které by jinak musel tvrdě trénovat. Například dokážu namazat chleba či rohlík, připravit pití a nalít do kafe mléko, aniž bych musela přestat houpat. Zatím má necelých pět kilo, ale jelikož je pěkná "baštilka", tak zanedlouho mě čeká mnohem vyšší úroveň posilování. Babička vtipkuje, že ze mě bude slavný Rambo.


Nicméně, Ciri dělá velké pokroky. Nožky se pěkně uvolňují do stran a chodidla se nestáčí, když se sádry sundají. Nárt a prstíky sice nabíhají do vzhledu bambulek pořád, ale splaskávají mnohem rychleji než ze začátku. I kůže už není tak červená, neloupe se a prostory mezi prstíky se nezapařují, díky prosušování a pravidelnému potírání dětským olejíčkem.
U dvou výměn sáder jsem si pokládala otázku na kvalitu materiálu, se kterým bylo pracováno. Čtvrté naložení se neuvěřitelně drolilo a vylézali z něj nitky. Páté si zachovalo nádech brčálově zelené barvy (na fotce to není zas až tak viditelné), která později trochu zesvětlila a schlo bezmála dva dny. Ale, protože v obou případech nožky držely tvar daný paní doktorkou při sádrování a prstíky nijak neotékaly, případnou reklamaci tovaru jsem neřešila. Však, co by asi tak udělali? Nejspíše nic. Rozdělávat takovou sádru jen kvůli barvě by bylo zbytečné...a tak Ciriiny nohy vypadaly, jako kdyby si dávaly lázeňský zábal v sýru se zrající plísní značky Niva, po celý týden.


Předposlední koupání pro nás bylo výjimečné. Bylo výrazně rychlejší a kratší. Před samotným sádrováním nás totiž čekala návštěva oddělení protetiky. Zde Ciri nabrala paní protetička míry na dlahy, které připravuje týden předem. Měří se zde velikost chodidel a šíře ramínek miminka. Zejména druhý číselná údaj je velmi důležitý, jelikož se podle něj připraví rozchod dlahové tyče mezi botkami. Pomyslně spojené body ramen a obou patiček na tyči by u Ponsetiho dlah měly tvořit pomyslný obdélník. Více si o dlahách můžete přečíst zde. Ciri bude mít ty od Johna Mitchela.
Měla jsem opravdu velký strach z toho, kolik dlahy budou stát. Nikde jsem se nedočetla, jak fasování ortopedické pomůcky probíhá a od rodičů ve skupině byly informace také velmi kusé. Od pracovnice protetiky jsem vyslechla, že jen podepíši žádanku a:
"Hlavně mi přivezte miminko! Když nemám miminko, nemůžu ověřit velikost botiček. Budete mít asi ty klasické botičky, že?"
Které jsou klasické? problesklo mi hlavou. Sestra na odpověď nečekala.
"Takže prosím, hlavně vezměte s sebou tohle vaše miminko, ať víme." propustila mě ženština s úsměvem nazpátek, na dětské oddělení ortopedie.
Jaké jiné miminko bych měla přivést? Ověřující dotaz jsem vynechala.
Další týden už sádry nedostaneme. DLAHY SE BLÍŽÍ!!!