První týden: Je potřeba se naučit...

Začal nám první týden se sádrami. Před odchodem z nemocnice jsem byl poučena, že nožičky musí být neustále ve vyvýšené poloze. Prstíky nesmí otékat, nemají být ledově studené, musí být krásně růžové bez stop modrání a Ciri by s nimi občas měla hýbat. Sestřička mi ukázala jak správně dělat kontrolu prstíků, i popsala návod, jak prstíky ošetřovat, aby se nezapařovaly. Kdyby se nám cokoliv nezdálo máme ihned přijet.

K samotnému odchodu jsem velice rázně a stroze obdržela informace o tom, že miminko nesmí být dlouhodobě necháváno v autosedačce. "Hlavně nedělejte dlouhé nákupy!" Kladna mi na srdce sestra.

Koukala jsem velice překvapeně a snažila se opatrně sdělit, že s týdenním kojencem nic takového podnikat nehodlám a ani by mi to manžel nedovolil, kdybych takový prazvláštní nápad dostala.  

"To mi tady vidíme denně, mladá paní. Víme co říkáme, když pak vidíme ty oteklé nohy!" s přísným výrazem opustila pokoj.

Chtěla sem se ještě zeptat na nějaké věci ohledně převozu, zvláště, když jsme pro Ciri kupovali novou autosedačku, abychom mohli řešit podkládání nohou i během jízdy v autě, ale raději jsem si v tichosti sbalila tašku a později se zeptala jiné osoby. Na druhou stranu je zase pravda, že mohou existovat maminky, které po propuštění z porodnice denně brázdí obchodní centra, ale mezi ty já nepatřím.

"...zamítla jsem nápad vymalovat sádry všemi barvami duhy."

Prvním úkolem po příjezdu domů bylo najít polštář ideální výšky pro podložení sáder. Potřebovala jsem najít podklad do kolébky, do postýlky a v neposlední řadě i do kočárku. Přesouvání jedné podušky je v praxi značně obtížné.
Při kojení a přebalování pak užívám pod nožky srolovaného, zagumičkovaného ručníku střední velikosti, kterému přezdíváme "štuclík". Asi nejdůležitější je i pří omývání myslet na to, že nějaký ten prdík s doprovodem může přijít kdykoliv. Nožky mohou být dole jen nezbytně nutnou dobu, protože jinak hrozí "pokáď" do sáder a přiznám se, že co se takové situace týče, nemám vůbec představu řešení. Nejspíše bychom volali paní doktorce a jeli přesádrovat.
Z čeho jsem měla velký strach bylo, abych včas rozpoznala, že se děje s prstíky, co se díti nemá. Jak to poznám? Co už je na příjezd do nemocnice a co je jen planý poplach? Došla jsem ke stejnému závěru, asi jako u signálů blížícího se porodu - tedy, raději jet několikrát zbytečně, než jednou ne. V době moderní techniky jsem si Cirinu levou i pravou nohu vyfotila do mobilu a přes den porovnávala s fotografií vzhled částí nožek koukajících z konců sáder. Naštěstí jsme v prvním týdnu nejeli do nemocnice ani jednou.

"I když zajímavý módní doplněk by to asi byl..."

Áda sestřiny nové sádrové botičky přijala v celku bez údivu. Ciri neustále hladí a pusinkuje (kdy musíme dávat pozor, aby ji netiskla moc silně).
"Mamí ti ti?" ukazovala Áda na množství bílého prostoru s kyblíčkem razítek v ruce.
"Zlatíčko, sádry miminka musí zůstat bílé." zamítla jsem nápad vymalovat sádry všemi barvami duhy.
Vlastně ani nevím, jestli musí nebo nemusí zůstat bílé, každopádně je každý den šetrně pucuju od titěrných flíčků. Možná za dva tří týdny změním postoj, ale trochu se obávám, že přijít s vyzdobenými sádrami razítky, fixami a nálepkami už po prvním naložení, u dvoutýdenního kojence, by nebyl úplný TOP v žebříčku vhodnosti postoje k léčbě PEC. I když zajímavý módní doplněk by to asi byl...

Příjemným zjištěním je, že Ciri bude nejspíše kočárkovým spáčem. Doufám, že to nezakřiknu. Krátkou vycházku celou prospala a doma se jí též vstávat moc nechtělo. Naopak v postýlce moc spát nechce, takže buď neustále houpu na rukou, nebo spí na klíně na kojícím polštáři s nohama na štuclíku. Zatím si nedokáži představit, jak bude den vypadat, až budu s holkami sama doma. Tento a následující týden budu mít doma manžela, poté snad přijede na sedm dní prababička a pak přijde čas, kdy si budu muset poradit sama.
Také mě čeká řešení otázky: "Jak dostat kočár do patra k ordinaci pediatra?" Protože, stejně jako před dvěma lety, jsou koleje do schodů určené pro kočárek zamčené u stěny schodiště a zdárně ve zdravotním středisku plní pouze dekorační funkci.