Páteční ráno je pro mě náročné. Musíme pobalit věci na koupání, převlečení pro mě i pro Ciri, Ádu s jejími poklady, svačinu pro všechny a v neposlední řadě nesmíme zapomenou tatínka, který řídí. Naložený koráb, jak kdybychom odjížděli na týdenní dovolenu, protáhneme skoro všemi pražskými tunely znovu směr Bulovka. Dneska nás čeká "přesádrování", neboli výměna sáder. Z auta lezu bledá jako stěna, jelikož se mě už od střední školy drží naprosto příšerná panika z tunelů. Kolikrát jsem ani nedojela do školy, protože se mi v metru udělalo zle.
Na oddělení nás vítají sestřičky v plném pracovním nasazení. Není to myšleno špatně, ráno je největší fofr, ale také čas, aby bylo v krátké době zasádrováno, osádrováno a přesádrováno co nejvíce externích pacientů (tedy těch, co na oddělení neleží), než se začne s operacemi. Po půl hodině strávené v herně, kterou Áda v mžiku celou prohlédla, se u dveří vynořila vrchní sestra s úsměvem se slovy: "Tak jdeme na to, prcku."
Tak jsme na to teda šly... Manžel se s odhodláním účastnil aktivit s hračkami, protože Áda zůstala ve svém živlu. Já uháněla s kočárem po chodbě, aby mi sestra nezmizela z dohledu a celu dobu mi vrtalo hlavou, jak se takovému miminku sádra sundává. Představila jsem si větší ostré nůžky, nebo tak něco. Všechno bylo dobré. Položila jsem polospící Ciri na lehátko, sledovala, jak si vrchní bere zkušeně zástěru, rukavice a (pak přišlo "nebo tak něco") kotoučovou pilku příruční velikosti.
Nádech. Výdech. Vše dobré. Paní vrchní má určitě pevnou ruku. Těkala jsem očima z pilky na sádry a zpátky.
"Fik fik."
Asi mi lezly oči z důlků, protože se sestra z poza pilky prazvláštně culila.
Sádry byly dole. Kůže na malých nožičkách měla vzhled vakuovaného oříšku s bambulemi místo prstíků a kotníky by mohly celkem obstojně soutěžit s ksichtem Šarpeje v množství nabrané kůže.
"Tak pojďte se mnou. Ukážu vám, kde si miminko vykoupete a pak vás zavoláme, až tu bude paní doktorka."
Na dětském ortopedickém oddělení nemocnice Na Bulovce mají velikou koupací místnost, kde najdete mimo lehátek pro větší děti, i vaničku a přebalovací pultík. Do místnosti vstupujete s tím, že si musíte nazout jednorázové návleky na boty. Celá podlaha je přitom mokrá a jsou zde dva odtoky v podlaze. Já doporučím vzít si s sebou žabky, či jinou obuv do vody. Pokud jste totiž trochu jako já, tak si i přes návleky do bot nalijete minimálně při závěrečném vylívání vaničky. Mimo koupací kosmetiky, podložky a oblečení pro miminko je dobré míti s sebou konkrétně:
U oblečení je dobré mít jedno tak zvaně "sádrovací body", které je určené jen pro dobu strávenou v sádrovně. Upatlá se, takže pak je nutné miminko převléknout do čistého. Nevím, jak je to u starších dětí, ale opravdu je nutné mít u miminka tak malého, jako je Ciri, BODY. Během sádrování je totiž potřeba sundat dítku plenu, aby se nechytila do sáder, takže zapnutý kousek oděvu chrání genitálie, aby se na ně nedostala sádra.
"Paní vrchní má určitě pevnou ruku...."
Tak jsme na to teda šly... Manžel se s odhodláním účastnil aktivit s hračkami, protože Áda zůstala ve svém živlu. Já uháněla s kočárem po chodbě, aby mi sestra nezmizela z dohledu a celu dobu mi vrtalo hlavou, jak se takovému miminku sádra sundává. Představila jsem si větší ostré nůžky, nebo tak něco. Všechno bylo dobré. Položila jsem polospící Ciri na lehátko, sledovala, jak si vrchní bere zkušeně zástěru, rukavice a (pak přišlo "nebo tak něco") kotoučovou pilku příruční velikosti.
Nádech. Výdech. Vše dobré. Paní vrchní má určitě pevnou ruku. Těkala jsem očima z pilky na sádry a zpátky.
"Fik fik."
Asi mi lezly oči z důlků, protože se sestra z poza pilky prazvláštně culila.
Sádry byly dole. Kůže na malých nožičkách měla vzhled vakuovaného oříšku s bambulemi místo prstíků a kotníky by mohly celkem obstojně soutěžit s ksichtem Šarpeje v množství nabrané kůže.
"Tak pojďte se mnou. Ukážu vám, kde si miminko vykoupete a pak vás zavoláme, až tu bude paní doktorka."
Na dětském ortopedickém oddělení nemocnice Na Bulovce mají velikou koupací místnost, kde najdete mimo lehátek pro větší děti, i vaničku a přebalovací pultík. Do místnosti vstupujete s tím, že si musíte nazout jednorázové návleky na boty. Celá podlaha je přitom mokrá a jsou zde dva odtoky v podlaze. Já doporučím vzít si s sebou žabky, či jinou obuv do vody. Pokud jste totiž trochu jako já, tak si i přes návleky do bot nalijete minimálně při závěrečném vylívání vaničky. Mimo koupací kosmetiky, podložky a oblečení pro miminko je dobré míti s sebou konkrétně:
- Misku a bavlněný měkký kapesník= odeberu si trochu vody a cídím záhyby kůže miminka už na pultíku.
- Žínku = pro masírování nožiček a omytí zbytků pudru, který je na nožky sypán ještě na samotném začátku sádrování.
- Tyčinky na čištění oušek = na vyčištění prostoru mezi prstíky.
- Olejíček = na pořádné promazání nožek po koupání (včetně prstíků - to mi pomohlo s následným odstraňováním zbytků po sádrování).
"Je dobré nosit si vlastní fén..."
U oblečení je dobré mít jedno tak zvaně "sádrovací body", které je určené jen pro dobu strávenou v sádrovně. Upatlá se, takže pak je nutné miminko převléknout do čistého. Nevím, jak je to u starších dětí, ale opravdu je nutné mít u miminka tak malého, jako je Ciri, BODY. Během sádrování je totiž potřeba sundat dítku plenu, aby se nechytila do sáder, takže zapnutý kousek oděvu chrání genitálie, aby se na ně nedostala sádra.
No a pokud máte trochu štěstí ve spacím rytmu dítka, celý proces následného znovusádrování prospí. Ciri to má přesně naopak. Jakmile pod zádíčky ucítila podložku, začala plakat, což zanedlouho přetransformovala v nehorázný řev.
Po sádrování je dobré míti ihned po ruce:
Když jsem se přidala k Ádě do herničky, tatínek byl velmi unavený. Dcera totiž neustále zdrhala z místnosti, protože přišla na to, že klouzat se v ponožkách po chodbě je náramná zábava. No, kdybychom nebyli na oddělení ortopedie, možná by se sestřičky i smály. Takhle jsem měla pocit, že každý čeká, kdy si Áda ublíží. A tak si nejspíše oddechly, když se naše výprava odebrala směrem k autu.
Po sádrování je dobré míti ihned po ruce:
- vlhčené ubrousky = na očištění opatlání od sádry
- náhradní oblečení
- látkovou velkou plenu = dáte si ji pod čerstvé sádry miminka při přesunu do kočárku (no já s sebou tahám rovnou čisté triko na převlečení)
Když jsem se přidala k Ádě do herničky, tatínek byl velmi unavený. Dcera totiž neustále zdrhala z místnosti, protože přišla na to, že klouzat se v ponožkách po chodbě je náramná zábava. No, kdybychom nebyli na oddělení ortopedie, možná by se sestřičky i smály. Takhle jsem měla pocit, že každý čeká, kdy si Áda ublíží. A tak si nejspíše oddechly, když se naše výprava odebrala směrem k autu.
Upozorním ještě ty, kteří by jeli někdy do tohoto špitálu autem, že čas od času se uvolní místo i před vjezdem do areálu nemocnice, kde není placená zóna. Mumraj aut je u Bulovky neskutečný. Plus, za dopoledne parkování v areálu jsme nechali 250,-Kč.
Žádné komentáře:
Okomentovat