PF 2018

Děkuji všem čtenářům, že jste se mnou a vzhůru do nového roku 2018!

Než ochutnáte všechny dobroty

Vánoce jsou svátky jídla. Dobroty pečené, smažené, vařené, jinak upravované. Nosíme jídlo na návštěvu, dostáváme cukroví darem a není divu, že se ruku v ruce se svátky pojí i zažívací problémy a zkrátka "přecpaností". Maminky, které mají malé děti, by ale měly být ostražité. Ne každé bolení bříška a závrať, jsou známky přejedenosti. Pokud vám dítko teprve přechází z kašiček na běžnou stravu, nebo některé potraviny ještě neochutnalo, je dobré vědět, co právě jí a kdy. Také bychom neměli do jídla nikoho nutit.

Maminka 2,5 letého Danyho, Hanka, ví o nečekaných překvapeních své. Podělí se s vámi o svoji zkušenost s nepředvídatelným závěrem.

Jmenuji se Hanka a ještě před 2 měsíci jsem měla naprosto zdravého syna, Danyho, který konečně začal více mluvit. A tak jsme se každý večer spolu smáli, když z postele volal “mami, miňo!” a dožadoval se kojení.

Kdy jsi zpozorovala, že s Danym je něco jinak? Něco s ním není v pořádku?

Myslím, že to bylo při večeři. Ten den jsem ho poněkud více přemlouvala k jídlu. Když se ještě u stolu pozvracel, hrozně jsem si to vyčítala. Myslela jsem, že se přejedl a vinila z toho sebe. Další zvracení mohlo být o týden později. Bylo to pár hodin po obědě. V žádném případě mě tenkrát nenapadlo si to spojovat. Řekla jsem si, že mu to nejspíš jen nesedlo. Zase byl několik dní klid. Další zvracení už bylo intenzivnější. Přidal se průjem. Svedla jsem to na nějakou střevní virózu. A zase byl pár dní klid. Když se ale problémy vrátily, rozhodla jsem se pro telefonickou konzultaci s dětskou lékařkou (přece své ‘zdravé’ dítě nepotáhnu do čekárny plné bacilonosičů). 

Co ti doktorka řekla?

Výsledkem konzultace byla pravděpodobná podrážděnost zažívání po prodělané viróze. Doporučena dietnější strava a při přetrvávání problému pak osobní prohlídka. Ten den byla středa. Pamatuji si to, protože Dany poprvé “zvracel” nad ránem. Uvozovky píšu proto, že z prázdného žaludku nebylo co zvracet a tak mi můj malý syn jen bezmocně dávil v náručí. V tu chvíli mi došlo, že to nebude jen tak. Následující ráno jsem ho chtěla vzít k doktorce. Cedule na dveřích mi jasně sdělila, že čtvrtek a pátek mají vyjímečně zavřeno. S přihlédnutím k tomu, že si Dany nestěžoval na žádné bolesti, normálně si hrál a zvracel maximálně jednou denně, jsem zavrhla pohotovost a řekla si, že vydržíme do příštího týdne.

Kontrolu jsi odložila do kdy?

Na úterý ráno. Závěr po prohlídce? Když pomineme to, že blinká, tak je to zcela zdravé a prospívající dítě. Za poslední rok přibral jen kilo, což je ale v jeho věku vcelku běžné. Vyfasovali jsme tedy žádanku na krevní testy, co vypadala jako by si na ní někdo zahrál piškvorky, a zkumavky na vzorky. 

Takže odběry, testy. A jak bylo Danymu?

V té době už Dany zvracel téměř každý den. Vyjímkou byly víkendy. Díky tomu se mi povedlo získat jeden vzorek v sobotu a jeden v pondělí. Doktorka chtěla 3 různé vzorky. Měla smůlu. Když se do pátku nezadařilo, vzorky jsem jí odnesla. Bylo to týden a půl po krevních testech. Ve výsledcích svítil červeně nedostatek železa a jeden hraniční výsledek na celiakii. Bohužel laboratoř udělala jen jeden ze dvou testů a tak jsme na další výsledky museli ještě počkat. V té době už to byl přibližně měsíc a půl od první ataky zvracení. Začínala jsem se bát.

Muselo to být strašně těžké a stresující. Stále jste zůstávali doma?

Ne. V pondělí ráno mi zazvonil telefon. Volala dětská lékařka, že si máme přijít pro žádanku k hospitalizaci. Prý tím jen urychlíme všechny testy a za pár dní půjdeme domů. V jedenáct hodin dopoledne už jsem doma balila pár věcí do nemocnice. Říkala jsem si, že tak ve čtvrtek půjdeme domů. V nemocnici začali dělat všechny absolvované krevní testy znovu. Také jsem dostala papír, kam jsem měla zapisovat, co všechno Dany snědl a vypil. 

Jak seznam s jídlem vypadal? 

Dany skoro nejedl. Taky, komu by se chtělo jíst, když neví dne ani hodiny, kdy bude zase zvracet. Ovšem ze zápisků vyšlo, že i hrozně málo pije. Kapačka, další krevní testy, dokonce oční vyšetření. Taky další zvracení. A jako bonus pupínky. Vypadalo to na neštovice. 

Domů vás tedy nepustili.

Ne. A odpovědi na otázky: “Co mu je? Proč pořád zvací?" 

"Nevíme, ale musí začít jíst a pít!” 

Ve čtvrtek jsem se konečně setkala s gastroenteroložkou. 

Gastroenteroložkou? Takže se potvrdila nějaká z nemocí zažívacího traktu?

Diagnózu celiakie ještě musí potvrdit genetický test, ale už je to celkem jisté. Synovo střevo od 9.měsíce života ucpával lepek a nikdo si toho nevšiml. V jeho 2,5 letech se mu střeva přeplnila plyny, které všechny ostatní orgány v bříšku tlačily nahoru. Nejspíš proto to zvracení. Lepek úplně zabránil vstřebávání živin a můj syn spadl pod hranici podvýživy. Začal připomínat děti z afrických vesniček. Vystouplá páteř a nafouknuté bříško. Přestal si hrát. Neměl sílu chodit. Jen ležel a koukal na pohádky. Občas prostě jen hleděl do prázdna.

Z energického dítěte je to tedy ohromná proměna. Co tedy bylo dál? Jaký byl další postup?
Pátý den v nemocnici dostal Dany poprvé bezlepkovou stravu. A taky kapačku. Téměř týden mu doplňovali tekutiny a živiny nitrožilně, zatím co já se ho snažila přesvědčit, aby začal jíst a pít. Pupínky se mu mezitím rozšířily až do úst. Konečná diagnóza - celiakie! Ano, i za ty puchýřky mohl ten prokletý lepek!

Jak vidíš život s celiakií do budoucna?

Předpokládám, že život s celiakií nebude taková hrůza. V dnešní době už je spousta bezlepkových věcí. Jen ten začátek bude těžký. Nejen pro Danyho, ale i pro mě. Celiakie je totiž genetická porucha a tím pádem je dědičná. Po propuštění z nemocnice, jsem si nechala udělat krevní test na celiakii. Víš, že v populaci je četnost celiaků udávána v číslech 1:3 000 až 1:200? Většina lidí totiž ani netuší, že celiakii má. Ovšem bez správné léčby a diety se zvyšuje riziko rakoviny až o 40%. A možné indikátory? Například nadýmání, občasné průjmy a nebo nedostatek železa.

Děkuji Hance, za sílu podělit se o zkušenost s příchodem celiakie do života Danyho.

Hančin zážitek zveřejňuji na její žádost. Sama doufá, že třeba pomůže některé jiné mamince, zjistit příčinu nevolnosti jejího dítěte dříve, než by situace byla tak vážná, jako u Danyho. 

Užijte dobrot a krásné Vánoce

PODĚKOVÁNÍ BĚŽCŮM

Mnohokrát děkuji všem, kteří jste si udělali při vánočním shonu čas a přišli si večer zaběhat do Stochova. 

Příjemnému setkání dozorovali hasiči i příslušníci policie a těm také patří velké díky! 

Žádný z běžců se neztratil a všichni doběhli do cíle, kde na ně čekalo pohoštění, spolu s teplými nápoji.

Byly jsme s Ciri na startu, který byl zároveň i cílem.

Běhu se zúčastnilo i několik dětských závodníků.

Více fotografií a několik slov od hlavní organizátorky Veroniky Šubrtové si můžete přečíst na stránkách Kladenského deníku.

Poděkování patří také dárcům věcných cen pro vítěze. Oficiální poděkování najdete na stránkách spolku Kamarádi Stochov, spolu s přehledem dalších zajímavých akcí.

Vánoční noční běh STOCHOV

Velká akce tohoto měsíce se blíží! 

JIŽ TUTO SOBOTU SE NA VÁS TĚŠÍM NA STARTU

SOUTĚŽ O ZDRAVÝ ADVENTNÍ KALENDÁŘ

Na Facebookových stránkách blogu právě probíhá soutěž o báječný, veselý a chutný adventní kalendář (nejen) pro děti! Až zdravou svačinku ochutnáte, budete chtít i jeden pro sebe ;) 

Klikněte zde a zapojte se do soutěže

Svačinu s sebou!

V jedné z rodičovských skupin jsem se nedávno zúčastnila debaty, jak správně balit dítěti svačinu. Jedna maminka zmínila stylově vyhlížející krabičku na oběd. Popisovala, jak moc se jí líbí a že známí z Anglie ji pro své děti mají a je naprosto skvělá. Protože uváděla jen název, bez obrázku, musela jsem si během nočního kojení zmiňovanou vychytávku najít přes Google. 

Obědový boxík má na můj vkus příliš přihrádek, ale svačinová varianta mě naprosto okouzlila! 

Hned ráno jsem se doslova pídila, kudy se ke krabičce dostat.

A? Když najdete, to co hledáte, e-shop v sobě obsahuje jméno vašeho dítěte a majitelka je komunikativní, veselá, nápaditá a vstřícná, neváháte!

A tak ho máme doma a chodí s námi po výletech :)

Chci vám představit YUMBOX 

Inspiraci (nejen) na vánoční dárek

Tuto prakticky velikou, zábavně vyhlížející, snadno omyvatelnou krabičku vymysleli dvě maminky. Maia a Daniela, které hledaly cestu, jak naučit děti zdravým stravovacím návykům. +více čtěte zde+
Pestré barvy (Áda si vybrala "jahodovou"), velikost krabičky padnoucí do dětských rukou (hlavně co se týče výšky boxíku), hravé obrázky vespod každé přihrádky, radost z objevení překvapení, co bude k svačině; to vše a ještě více, podněcuje Ádu pravidelně jíst i když si hraje venku.
Mě samotné přijde i ideálně velký jak na porci jídla, tak i do batůžku. Není sám o sobě těžký. Spíš bych řekla, že je těžší množství hraček, které si Áda nastěhuje těsně před odchodem do batohu a kapes tatínkovi bundy.
Yumbox vypadá nejen pěkně, ale jídlo se v něm nemačká! Ano. Vzpomněli jste si na neforemný igelitový pytlík ze školního batohu vašich mladých let? Tady zůstávají všechny části svačinového menu pěkně ve své přihrádce, i když krabičkou klepete! Můžete vedle sebe do přihrádek dát i jogurt, chleba a potkají se až po otevření. Spolehlivě těsní a snadno se udržuje v čistotě, vnitřní vyjímatelná část boxu může dokonce do myčky.

Jediné, co bych boxíku vytkla je, že zaměstná vaši hlavu přípravou na výlet mnohem víc dopředu, protože si budete jako rodič lámat hlavu tím, co do krabičky zavřete. Balené sušenky a svačinky z obchodu budou minulostí. Mě příprava svačin hodně nadchla! Zatím jsem ve fázi "zlepšování se".
Trochu je mi pak smutno, když na campingovém stolku v arboretu vyndám Yumbox pro Ádu a sobě neforemný igeliťák. Nejspíše budu potřebovat "rodičovskou verzi", ta existuje jedna, uzpůsobená větší velikost. Akorát si říkám, jaké by měly být v přihrádkách obrázky?!

Naše cestování s Yumboxem, jeho testování a odolnost sledujte v Instastories, či #svacinussebou #adamayumbox

Yumbox zakoupíte na www.iciripiciri.cz

Tvoření pro deštivé dny

Několik dní za sebou pršelo a byla zima, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet další nápady, co mi přišly pod ruku při brouzdání Pinterestem. 

Zápichy - stromky

Aktivita spíše pro Ádu, než pro Ciri, která se několikrát obstojně snažila ukořistit kousek papíru k oslintání.

Potřebujete:

• barevné papíry
• lepidlo
• nůžky
• lepenku/karton
• špejle
• pravítko
• tužku
• nůžky
• staré noviny
• pokud chcete tak drobné ozdoby, třpytky, nálepky a asi i tavnou pistoli

Postup:

Z lepenky/kartonu nastříháte rovnoramenné trojúhelníky různých velikostí. Já měla k dispozici jednu krabici, takže jsem jich tam nacpala, co šlo. Z barevného papíru nastříháte proužky - mohou mít i různou tloušťku. Na staré noviny veškerý materiál (mimo špejlí) připravíte. Vysvětlíte, že je třeba polepit jednu stranu proužky, napříč. A pak už necháte dítě tvořit. Též jsem si stromek zkusila polepit a trvalo to poměrně dlouhou dobu. Když je dolepeno, zkusíte rozlepit, odlepit či odrhnout dítě od stolu. Oloupete si lepící proužky barevného papíru z chodidel, uklidíte si na stole a můžete přistoupit k dotvoření stromků. Nebojím se dát Ádě do rukou nůžky, protože jsem ji už ukazovala, jak se s nimi zachází a i ona sama přirozeně přišla na to, že se s nimi dá stříhat spoustu jiných věcí - ne jen papír...No. Otočíte polepené trojúhelníky proužky dolů a vše, co přesahuje zvolený tvar, ustřihnete. 

Poté píchnete stromku kmínek do základny a je hotovo, pokud tedy ještě nebudete přizdobovat. 

První sourozenecké malování

Áda často láká Ciri, aby si s ní malovala. V současnosti má nejoblíbenější fixy. Což není příliš dobrý malovací nástroj pro mladší ze sester. Ani pastelka nesplňuje plně bezpečnostní kritéria a voskový mnohostranný balónek by Ciri raději olizovala...jako, já ho nezkoušela jíst, ale hádám, že to taky není úplně to, co by mi chutnalo.

Na několikrát zmíněném portále jsem našla báječný nápad, jak Ádinu touhu naplnit. Od tety jsme dostaly dvě malířská plátna a tak jsem si řekla, že si holky vytvoří obraz.

Potřebujete:

• malířské plátno
• barvy na malování - tempery či prstové barvy
• smrštovací folii
• nůžky
• lžičku

Jak jsme postupovaly:

Rozprostřela jsem kus folie. Na ni položila rám s plátnem. Áda lžičkou navrstvila barvy na plátno, jak se jí líbilo, Obalili jsme rám dokola fólií, aby barva neprotekla. A mohlo se začít. 

Holky plácali do barviček pod fólií a posunovaly hmotu tam a zpátky, až pokryly celou plochu barvou. Poté jsem zezadu opatrně kryt rozstřihla, uvolnila v rozích a pohybem vzhůru sundala. Až dílko uschne, holky jej podepíší obtiskem ručiček.

Ádin adventní kalendář a Mikuláš

Když už je Áda větší, přemýšlela jsem, jak vyřešit otázku adventního kalendáře letos, aby Mikulášova nadílka nebyla samá čokoládka. Trochu mi to vadí a hlavně, když byly opraveny dva zoubky, už tak bude sladkého cukroví až až. Moc mě těší, že i babička raději nosí sem tam nějaké ovoce, když nás navštíví, místo bonbónů. 

Hledala jsem inspiraci a realizovala se díky Pinterestu.

Letos mám pro Ádu připravený originální, s láskou vyrobený, adventní kalendář, v jehož nitru jsou schované dílky dřevěných puzzle. Dcerka si každý den přidá jeden dílek a postupně složí žirafu. (Již máme medvěda a skládačka ji moc baví, takže věřím, že bude nadšená).

K vyrobení vám stačí: 

• 24 roliček od toaletního papíru (nesplachovatelných - ty bílé totiž rozpouští tavná pistole)
• balicí papír
• tvrdší barevné papíry
• lepidlo
• tavící pistole
• stužka
• pravítko
• tužka
• nůžky
• černý fix (tloušťky M)
• trpělivost
• hodně trpělivosti + čas
• a to, co umístíte dovnitř

Postup:

Ruličky očistíte od zbytků toaletního papíru, odměříte si kolik budete potřebovat balicího papíru na polepení válce a zaslepení jedné strany. Nejprve je nutné jednu stranu polepit/zaslepit, poté oblepit tělo ruličky. Opakujete 24 krát. To je asi nejzdlouhavější. Hotové tubičky popíšete čísly (za sebou, na přeskáčku - jak je vám to milé) na zaslepenou stranu, naplníte a druhý konec zavážete stužkou - je tedy logické, že vám musí kus papíru přes hranu ruličky přesahovat, aby bylo co vázat. Pak s tavnou pistolí sestavíte tvar adventního kalendáře. Možností je spousta, já zvolila "domeček". Doplníte barevným papírem detaily - já udělala takové nožičky, které jsou hlavně kvůli stabilitě výtvoru a střechu. Hotovo!

Ciri dostane spojovací dětský řetízek na žužlání. Každý den jeden dílek. Věřím, že ho ocení, bo princezně rostou zuby.

K nadílce ještě Ádě přidám Mikulášský balíček plný chutných svačinek. Ovocná kapsička od firmy Freche Freunde je zatím jediná, kterou Áda neodložila, dokud nebyla úplně prázdná. (Určitě jste zaznamenali můj jásající příspěvek na Instagramu). Stačila jsem ochutnat jen při otevření a je BÁJEČNÁ! Zakoupit si balíček, nebo jen kapsičku na ochutnávku můžete zde

Ať žije dohánění!

Po nasazení dlah přišla na řadu otázka, jak se postavit k očkování u Ciri. 

Během sádrování hrozily případné otoky po vpichu očkovací látky do stehýnka. Do  zadečku se očkovat nesmí. Tudíž jsem se s paní doktorkou domluvila, že počkáme. Nyní nastal čas začít. Očkování jsem rozdělila, protože mi přišlo nebezpečné dát dvě očkování najednou, jak je v poslední době standardem. První povinnou dávku jsme dali do pravé nožky, která je co se týče stavu PEC lepší. A udělali jsme v rámci možností dobře. 

Co musím řešit nyní na pravé nožce, si nedokáži představit řešit na levé. Objevila se nejprve zarudlá mapa, která připomínala otlak. V době před aplikací očkovací látky, byla ale nožka naprosto v pořádku. Později povrch kůže začal mokvat a rozjela se vyrážka podoby vlhkého ekzému, která se odlupuje, nebo spíše drolí. Začala jsem nožku ošetřovat dvakrát denně, měnila ponožky, aby se místo udrželo v čistotě. Vše se hezky zhojilo, než přišla dávka druhého očkování. A nastartováno bylo druhé kolo. Do té doby jsem uvěřila tomu, že by to nemusela být reakce na očkování, ale opravdu jen otlak. Což se u dlah stát může.

Hledala jsem rady ve skupince rodičů a vyhledala příspěvky s danou tématikou. Některé komentáře doprovázely i fotografie zasažených míst. Ty se však nepodobaly tomu, co se utvořilo na nožce Ciri a tak jsem opět konzultovala s lékařkou. Musím říci, že jsem na naší pediatričku hrdá za to, jaká je! Do ničeho mě nenutí. Naopak! Hledá možnosti a informace.

Dala si práci. Kontaktovala výrobce, i distributora očkovací látky a radila se. U starších dětí se injekce běžně aplikuje i do paže, v oblasti blíže k ramenům. Paní doktorka se poradila s kolegyněmi, lékařkami a na další návštěvě byla připravená, se mnou promluvit o možnostech, které máme.
Ciri dostala "včeličku" a já čekala, zda se dostaví stejná reakce jako u nohy. A dostavila. Druhý den měla Ciri červenou sucho kůži, jakousi vyrážku, která se táhla od ramínka ke klíční kosti (foto pořízeno při začínající vyrážce). Výhodou ale bylo, že na rozdíl od nožky, větrala, takže poměrně rychle zmizela, zatím, co nožičku léčím ještě dnes. Hlavně díky diskuzi ve skupině rodičů dětí s PEC, jsem našla způsob vhodného ošetření.

Reakce je zapsána ve zdravotní kartě.
Co máme rozočkované, doočkujeme. O dalším si musím, ve spojitosti PEC, ještě hodně přečíst.

DrakyÁda

Letošní podzim Áda vnímá doslova všemi smysly. Byt máme plný kaštanů, po kterých si ráda bosa chodí, listí - ze kterého tvoříme a neustále mě upozorňuje, že venku: "Fu, fůůů..." neboli fouká. Usoudili jsme s tatínkem, že je správný čas zúčastnit se "Drakyády", soutěže v pouštění draků.

Plánování výroby čehokoliv je zdlouhavé a dodělávky jsou nejhorší, zvláště když se rozhodnete vyrobit letu schopného soutěžícího ze zdrojů "co dům dá" (teda v našem případě spíše byt) den před akcí.
Tatínek měřil, lepil, tvořil a Áda malovala, motala a nadšeně zkoumala vše, co bylo připraveno k projektu. Nejoblíbenějším nástrojem se staly nůžky, kterými nedávno naporcovala svůj provázek k navlékání korálků na cca tři centimetry velké kousky, protože se jeden z korálků zasekl a nechtěl dál. Raději jsme s Ciri veškeré dění pozorovaly z obývacího pokoje a tvořily ocásek z modrého krepáku, abychom také něčím přispěly.
Hodinu před odjezdem na drakovi uschlo poslední lepidlo a byl připraven vznést se do nebes.

Dobře. Letěl asi dvě minuty, než se zřítil. Radost z letu ale trvá dodnes! Áda obdržela diplom a lízátko za účast.
Návštěvu akcí s rodinnou atmosférou od KAMARÁDŮ STOCHOV moc doporučuji! 

Než se změní vítr...

V krásné pohádce pro děti chůva Mary Poppins praví: "Zůstanu jen do chvíle, než se změní vítr..."

Jak dlouho to ale může být nikdo neodhadne.

Tak je to i s časem, který máme.

Kolikrát se na někoho zlobíme. Obhajujeme si svá rozhodnutí svými představami, jak by se dotyčný k nám měl chovat. Všechny bolístky, bebíčka, křivdy si lepíme náplastmi domněnek a tváříme se ublíženě. Ale známe všechny okolnosti? Pohled z druhé strany? Všechny možnosti?

Vlastně vůbec nevím. 

Když se nám narodilo první miminko, počty přátel, domnělých přátel a známých, rapidně klesly. Nebo spíše se přefiltrovaly. Byly tu ale stálice, o kterých víte, že žijí, mají se dobře, buď bydlí daleko nebo nemají čas. Zkrátka mají své životy, svoje činnosti a nepotkáváte se tak často. Když je však nějaká akce, vezmete telefon a víte, že na druhé straně ho někdo zvedne. Víte, že na druhém konci někdo je. 

Manžel, sem tam, jezdil sám. Občas jsem akce sledovala a několikrát jsme přátele vyrazili pozdravit všichni, i když jsme pak čekali druhou princeznu a výpravy pro mě byly mnohem náročnější. 

Někteří přátelé podnikli velké životní kroky, vyměnili partnery,přestěhovali se, založili rodiny. Nebyla jsem u toho a bylo mi to svým způsobem líto. Měla jsem své "bebí". Utěšoval jsem se tím, že až budeme mít děti větší, budeme se scházet na grilování, sjíždění řek a kempování, návštěvy akcí pro drobotinu a při jiných výpravách za dobrodružstvím. 

V září k nám přišla nečekaná zpráva. Stále ji nemůžu uvěřit. Svíčku jsem nedopálila. Bojím se vytočit telefonní číslo. 

Až totiž telefon vyšle hluchý zvuk. Svíčka dohoří. Mé volání zůstane bez odezvy. Budu muset přijmout fakt, že pro kamarádku, stálici, dobré srdce a neuvěřitelně upřímného člověka a cenného rádce se změnil vítr. Odešla. Je pryč.

Volejte svým přátelům častěji. Vždyť od toho ty mobily jsou. Abychom mohli volat, kdykoliv si vzpomeneme. Vytáčejte, dokud zvoní.

Míša otevřela svůj deštník a nechala se unášet k nebi, tak náhle. 

Zpět na místě kojo-činu!

Musím říci, že mě celkem rozesmál pohled přesunutých laviček. Ano. Někteří z vás si možná vybaví kojící dobrodružství, které jsme zažily s Ádou pod "Velkou Magnólií". Sedmého října se konal pravidelný "Den otevřených dveří" v arboretu v Kostelci nad Černými Lesy. 

Letos jsme zavítali i s dalšími příbuznými. Zjistili jsme, že jeden z jedlých kaštanů nám pokáceli.  Přes překvapení v podobě obřího pařezu, nasbírala Áda s babičkou několik kousků jedlých plodů, které jsme si upekli doma v troubě. 

Dokonce jsem vyfotila kočárek s Ciri na stejném místě jako před lety s Ádou. Akorát kojení jsem přesunula pod stříbrnou lípu naproti "Velké Magnólii". Ciri jsem vyndala z kočárku ve fusaku, takže jsem spíše vypadala, jako kdybych cpala ňadra do chlupatého vaku, než kojila. 

"Jééé vy v tom máte dítě!" zajásal jeden starší pán, když jsem obdobný kousek zopakovala o dvě hodiny později, sedíc na zemi, vedle tří muchomůrek.

Těší mě, že v arboretu mají turisté stále radost z kojení! (Tentokrát si vyfotil jen ty houby.)

Přijedeme zase.

Zoubek na hvězdičku

Naše malá rošťanda si ve čtvrtek poprvé nechala vrtat zoubek. Horní čtyřky prostě trochu zlobí, i když čistíme zoubky pořádně. Na rozdíl ode mě, Áda nesdílí strach ze zubařské vrtačky. Paní doktorka jí vysvětlila stav a co jak bude vypadat úkon, který se chystá udělat. Protože jsou oba zuby v podobném stavu, měla dcera možnost volby strany, na které se začne.

Ukázala na levou. Prohlásila: "Už." a poklidně otevřela pusu.

Zubařka ještě jednou zkontrolovala zub zrcátkem. "Tak Ádo, sedni si takhle a opři se hlavou o maminku." vzala z držáku jeden z nástrojů. "Podívej, tohle takhle stříká vodičku. Na mém prstíku..." dala svůj prst pod nástroj a stříkla. "na tvém prstíku..." Áda nastavila prstík. "a pak na zoubku." 

Áda otevřela pusinku a nechala si zoubek ošetřit. 

Postupně obdobný postup proběhl se všemi nástroji, které paní zubařka užila. Vždycky Ádě vysvětlila co nástroj dělá a proč. Jako zasloužená Dr.Plyšáková Áda naslouchala každému slovu zubařky a nechala si kazík odvrtat a zub vyspravit. 

Snažila jsem se neklepat, jak mi seděla na klíně. Údivem jsem skoro zatajovala dech.

"Tak slečno, ještě toto modré světýlko a mám hotovo." usmála se zubařka. "To je naprosto skvělé! Kdyby tak krásně seděly všechny děti." vzdychla si. 

Áda se usmála: "Stačí?"

"Stačí." postavila jsem dcerku z křesla dolů.
Za odměnu si mohla vybrat cokoliv z tašky dárečků paní zubařky. Vybrala si sovičku s mrkacími očky na solární pohon. Je to "lesní dítě." :D

"No a teď je na řadě, maminka." 

Maminka se vůbec necítila být na řadě. Seděla jsem v křesle, žmoulala kapesník, čekající, až se rozsvítí hypnotizující zářivé světlo.

Všimli jste si někdy, jak si zubaři chtějí povídat, když vám zrovna zpravují zuby?

"Otevřete si."
Otevřela jsem.
Paní zubařka začala nejen vrtat, ale do toho povídat - klást otázky a do toho si odpovídat.
"Hm. - Chrm..Eéééhe.  - Eee.  - Chlop." chrčí ve mě zvuky, které si paní zubařka překládá jak se jí chce.
"A to by bylo dobré Baru, abyste si udělali pěkný víkend s manželem. Nějakou romantiku taky. " (mám odsávačku v puse) "Dejte pohlídat na víkend děti babičce a dědečkovi. Však tu tuhle byli...a"
Víc už jsem neslyšela. Začala jsem se tak nahlas smát, že to přehlušilo i zvuk vrtačky, bo jsem si vzpomněla na nádhernou romantiku, kterou popisuje Dominik Landsman v jedné ze svých knížek. Když vystrčili Čendu na hlídání, oba se ženou usnuli jak dva špalky. 

Mezitím v čekárně:
Áda sedí u stolku a hraje si s pokladničkou. Tatínek houpe probuzenou Ciri v autosedačce, aby nezačala brečet. 
Spolu s nimi zde čeká maminka se dvěma holčičkami.
"Vidíš mami!" zařve ta starší. "Mohli jsme klidně zaťukat! Vůbec nevrtaj, voni se tam smějou!"

Světový den zvířat 2017

O podzimním odpoledni proběhla na pražském Pankráci akce s názvem "Světový den zvířat" jehož patronkou je pro rok 2017 Markéta Procházková, kterou si určitě vybavíte jako účinkující v pořadu televize Nova, Tvoje tvář má známý hlas. 

Program byl opravdu pestrý - od vystoupení koní a poníků, přes ukázky dogdancing, agility, práce se psi u policie a celní správy, či Záchranářské brigády kynologů z Prahy a Středočeského kraje. Hodně mě zaujal stánek společnosti pro výcvik asistenčních psů Pestrá společnost, o.p.s., odkud si Áda odnesla svého nového růžového ponožkového "Dobropsa". Peněžně jsme tak přispěli na výcvik dalšího chlupáče. Přispět můžete i vy na konkrétního pejska s jeho vzácným posláním pomáhat člověku zde Další klient tak díky vám může mít životního pomocníka brzy doma!

Nebo si ušijte hafana sami ze svých ponožek a peněžním darem poděkujte za návod zde

Připraveno bylo hned několik aktivit pro děti, jejichž hladký a klidný průběh zajišťovali obří mluvící oblovky! Nezbláznila jsem se. Nevěříte? Přijďte příští rok také a přesvědčte se na vlastní oči!  

Mamííí! Budeme si hrát?

Venku prší. Ačkoliv každý den máme připravenou nějakou kreativní činnost, nebo projekt na týden, vidím, že Áda se už trochu nudí, když má "čas pro sebe". Kostičky už otočila stokrát. Uvařila všechna možná jídla v kuchyňce. Přebrala všechny plyšáky. Prolistovala knížky. Vybarvovala omalovánky. Kreslila si. Ořezala pastelky. Podnikla širokou paletu experimentů a začíná pošilhávat po mých skříňkách, které jindy neotvírá.

Ciri se stala prakticky neodložitelnou, bo na scénu vstoupil růst zubů, prdíky a částečná zácpa. Do šátku stále nemůže na delší dobu a potřebuje neustále zaměstnávat prstíky, jejichž dovednosti objevuje, jinak se mi poškrábe - a to nehtíky stříhám pravidelně. 

Prostě prší. Je protivno. Na čase je:

1. obměnit/doplnit hračky doma
2. připravit hračky pro neposedné prstíky

Zde je první část typů, co zajímavého pořídit do domácí zásobárny činností, či inspirace na vánoční dárek.

• Balanční plošinka

Je zábavou pro zástup panenek, plyšáků a celou rodinu. Uvolní a procvičí celé tělo. Zatím, co Ádě se na desku vejdou chodidla obě a mamince jen jen jedno, u tatínka vypadá spíše jako zaoblený podpatek. Zvládnou všichni balancovat bez držení? Kdy se plošinka převáží, když se na ní navrší kostky? Víte, že může fungovat i jako most, nebo vor pro malá plastová zvířátka, když se otočí?
Pořídili jsme ji u prodejce hrackytonka.cz zde

• Houpací prkno

Ideální kreativní předmět do dětského pokojíku. Je houpačkou, prolézačkou, mostem, odpočívadlem, postýlkou, autem, autobusem či lodí pro hračky, zkrátka čímkoliv, co si dětská fantazie usmyslí. Samotnou mě nadchlo, jak snadno probouzí v dětské hlavě kreativitu. Zábava vydrží celé hodiny.
Pořídíte například zde

• Tvarové vkládačky

Mají mnoho podob a mohou být z mnoha druhů materiálů. Mě osobně se nejvíce líbí dřevěné. Tato konkrétně je zaměřena na geometrické tvary, ale můžete obdobu najít o s tvary listů, nebo obrysy zvířátek. Pěkné zpracování a velikost přesně do dětské ručky u Ády boduje.

Třeba právě listy pořídíte zde

• Spybag

Skvělá zábava ve formě látkového sáčku plného rýže, s průhledným okénkem, v jehož útrobách je ukryto několik drobných věcí, které se objevují při přesouvání rýže. Ideální zábava do auta, nebo do čekárny u lékaře (alespoň tak se Áda zabavila při návštěvě ortopedie v Ústí, kde byla nutná kontrola Ciriiných nožiček). Doporučuji si jich pořídit více, jakmile jsou v jeden den všechny předměty objeveny, může zájem o hračku trochu opadnout. Ale máte-li třeba dva tři, dají se střídat.
Perfektní výběr a skvělý zákaznický servis najdete na této adrese

• Senzomotorický míček

Hezká hračka do postýlky pro zaměstnání prstíků. Míček je látkový, měkký, složen z několika dílů, takže ho miminko snadno uchopí. Když je navíc barevný (nebo jen černobílá s obměnami geometrických tvarů, zkrátka jak chcete), procvičí nejen prstíky při otáčení, ale i zrak a trošku naplní chuť po objevování něčeho nového - změny obrázků, struktur, barev dokáží zaujmout.
Zakoupit jej lze zde

• Chrastítko "osmička"

Barevné ohebné chrastítko, které zaujme nejen barevností, ale i rozmanitostí struktur jednotlivých dílků. Lze nejen přehýbat pro získání obměny hračky (až 8x jinak!), ale i chrastí a rozdílné povrchy při kousání pěkně promasírují dásně miminka. 

I Ádu baví osmičku přestavovat a půjčuje si ji od Ciri pro panenky (asi taky na kousání).
V nabídce jej mají v různých variantách obchody s hračkami, například prodejny Bambule.

Napadá vás otázka, co za dárek třeba mamince? Co třeba pěknou vonnou svíčku?

Několik zajímavých typů má blogerka Janina ve svém článku Zaostřeno na svíčky

E-shopy kde jsem nakoupila:

hrackytonka.cz = snadné objednání produktu, přehledná objednávka, prodejce celkem rychle odpovídá v případě dotazů a reklamací. Pečlivě zabalený balík. Jakmile by se vám v zásilce cokoliv nezdálo, nebojte se prodejce kontaktovat. Je ochoten řešit k vaší spokojenosti.

mysiakmonty.ekosik.cz = přehledný e-shop. Prodejce odpovídá na dotazy i v případě dovolené. Pokud zboží není skladem, ihned se ozve a po dohodě s vámi upraví objednávku. S produkty jsem moc spokojena též po stránce kvalitního výběru látek.

Nový Sunar gravimilk (recenze produktu)

Nová variace produktu Sunar gravimilk inzeruje na víčku: "Nová skvělá chuť. Vyvinuto s maminkami."

Já musím říci, že co tisíc žen, to tisíc chutí. Maminky, které tento nápoj pomáhaly vyvíjet, nebudou má chuťová kategorie.

Sice mám v rukou obměnu produktu s příchutí čokolády, ale jakožto "čokozávisláka" mě zklamal. Navíc se u rozmíchávání při studené přípravě nápoje tvoří hrudky a vyndávat při každé přípravě ruční mixér se mi opravdu nechce (i když jsem k narozeninám dostala opravdu krásný!). Nu, složení je bez lepku, což má u mě velké plus. Mate mě trošku informace v návodu na přípravu, kde se uvádí ke konzumaci 1-2 dávky denně, přičemž na obalu najdete obdobu kulatého razítka, které tvrdí: 1 porce = vyvážená denní dávka vitamínů. Pravda, vše se odvíjí dle celkové skladby vašeho jídelníčku. 

Faktem je, že se necítím tak vyčerpaně, když během kojení piji Sunar gravimilk. Proto jsem pikslu s instatním mléčným nápojem hned neodsunula a snažila se hledat variantu přípravy, která by mi přece jen vyhovovala. 

Výsledek?

Prášek zamíchám se lžící Granka, zaliji vodou do půlky hrnku a doliji mlékem do plna. Vlastně mám takové vylepšené kakao. 

Takhle mi chutná a začínám přemýšlet, jestli by to u vanilkového fungovalo stejně, ne-li lépe. 

Malé úspěchy

Týden ještě neskončil a hnedka další den mě čekala pozitiva. 
Mám velkou radost, že vám mohu oznámit, že v časopise 112 (odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva), vyšel článek o neobyčejném malém dobrovolném hasiči, který pomáhá a běhá s kamarády s léčeným PEC!
Moc děkuji za příležitost MV-GŘ HZS ČR, především pak paní šéfredaktorce plk.Mgr.Libuši Chvojkové za pomoc a podporu.
A VELKÉ DÍKY patří malému hasiči s maminkou, že se mnou realizovali krásný nápad.
Spolu s informací o PEC si zde přečtete, co všechno malý hasič dělá, zda k tomu potřebuje něco speciálního a že: "Být hasičem je PECka!"

V další ze zářijových dní jsme vyrazily s holkami doručit materiály spolku Achilleus k doktorce pro děti a dorost. Rozhovor o PEC byl velice příjemný a dokonce jsem mohla jeden z letáčků hned připíchnout na nástěnku! Jsem nadšená, když vidím, že se lékař chce vzdělávat a je otevřen přílivu nových informací ze strany rodiče.
A co pediatr vašeho dítka, už ví také, co zkratka PEC znamená?

Věřím, že bude, jelikož se na informovanosti lékařů snažím pracovat i vlastními silami. 

Výlet za léčením

Návštěva nemocnice je pro mnohé lidi velmi stresující záležitostí. Já mezi ně patřím také. Nejde jen o samotné vyšetření a nervozitu z výsledku, ale také o "kovový boj aut" při snaze urvat nějaké to místečko pro parkování. Zjistila jsem, že parkování u Bulovky byl jen nácvik. Zaparkujeme včas? Bude to daleko? Nebo mě a Ciri jen vysadí? Jak to bude? Co mám říct až přijdu na místo? Najdu to? Co když zabloudíme? Ošetří náš i přes pozdní příchod? Najde mě manžel s Ádou? Milion otázek, plus jedna k tomu, tížily mou hlavu, když jsme se autem opatrně proplétali uličkami v areálu ústecké Masarykovi nemocnice. Nikde ani centimetr navíc. Zvláštní kolik času strávíme vymýšlením katastrofických scénářů... Než jsem se nadála a stačila jich vymyslet ještě jednou tolik, byla jsem vystrčena z auta ven. Áda s tatínkem jeli zaparkovat, tedy spíše hledat místo, kde by se dalo parkovat mimo areál nemocnice a já s Ciri jsme se vydaly směr pavilon G - sídlo veškeré místní ortopedie. 

Čekárnu jsme objevily v celku snadno a na řadě byly druhé, což mě nadchlo. Myšlenky jsem upínala k naději, že se snad Áduš nestačí nudit, bořit místnost a zpívat. Omyl. Strávily jsme v postupně plnící se čekárně přes hodinu, čekáním. Nám blíže neznámá okolnost zdržela operaci, u které paní doktorka byla. Značně unavena, ale s úsměvem, přišla do ordinace jak nejrychleji mohla. Mezitím naše čistá energie hopsala, hrála si s panenkou a spybagem, zpívala, tancovala běžela s hračkou schody nahoru a dolu už po padesáté osmé (v závěsu s tatínkem, který měl návštěvu čekárny jako pochodové cvičení) a všechny doktory a zřízence zdravila nadšeným hlasitým: "Ahoooj!". 

"Sedni si," šeptala jedna za maminek synkovi "přece tu taky nebudeš tajtrdlíkovat!"

Rodiče starších dětí se buď mračily, nebo vytahovaly z tašek tablety s pohádkami. Děti se tvářily jak kakabus, nebo se s neutrálními výrazy dívaly na něco, co možná ani vidět nechtěly. Jen Áda nebyla k zastavení. Nový prostor, nové možnosti, ji lákaly a nikdo jiný než tatínek nebyl svolný k dobrodružství.

"Pojďte dál." zvala nás sestřička.

Do ordinace jsem se nacpala i s kočárkem. Paní doktorka nám zkontrolovala nastavení i velikost dlah, úhel, nožky, pooperační jizvičky a shledala vše na dobré cestě. "Nožičky vypadají opravdu pěkně." pochvalovala si i levý kotníček a vyměňovala si s Ciri úsměvy. "Tak můžete zase o obléci ponožky a nasadit dlahy. Pokračovat budete dál jako doteď a v listopadu na kontrolu."

"Dál jako dosud?"

"Ano. Přesně tak." kývla od počítače a psala zprávu.

"To jsem něco pokazila? Už jsem si doufala v nějaké rehabilitace, cvičení, nebo tak."

"Na to je ještě brzy." brzdila mě doktorka. "Všechno jde jak má a Ciri má ještě dost práce sama se sebou, na to, abychom ji psali rehabilitace."

Odešli jsme s papírem, kde bylo uvedeno, výše zmíněné, já s očima vykulenýma a Áda se slovy: "Hm, tak hami hami?" Evidentně dostala hlad.

Nějakou dobu mě trápilo, že se léčba nijak nezměnila, než jsem si přečetla v odborném článku, že dlahy po tenotomii musí být nasazeny tak, jak je máme předepsané, po tří měsíce, ne jen po tři týdny. 

A tak jsem se zase uklidnila a vyčkávám, jak tygr na čekané, na den, kdy začneme cvičit.

Přínos pobyt ve vyčkávací místnosti rozhodně měl. Dostali jsme tip na lepší parkování, takže alespoň příště nebudeme bloudit.

Chůze jako hra

Áda se z akce Prague Barefoot Run vrátila plna dojmů ze senzomotorického chodníku od Bosé turistiky. Začala doma stavět sama trasy z nejrůznějších povrchů. Chodila po nich sama, s panenkami a později se zapojila celá fronta plyšových zvířátek, které aktivita bavila, přestože měly kožíšky plné písku. Když se nám do bytu nastěhovala už celá třetina pískoviště z balkónu, utřela jsem si nudli z právě polevující chřipky a rozhodla se, že začnu hledat nějakou vhodnou alternativu, abychom každý večer nemuseli uklízet všechno možné (hlavně zametat písek).
Plyšáci teď celí ušmudlaní stáli pro změnu frontu na pračku. Měla jsem čas, než bude zase skupina pohromadě, připravena na další dobrodružství.

Internetové inspirace je mnoho. Nejzajímavější najdete pod heslem "senzomotorický koberec" a fantazii se meze nekladou. Pinterest, rodičovská a vzdělávací fóra, skupinky na facebooku, vám nabídnou spousty podnětných obrázků, ze kterých si sami vyberete ty prvky, co se vám líbí a pak už stačí jen navštívit obchod pro kutily a můžete začít!

V sobotu jsme si udělali vycházku do nedalekého obchodu zmíněného typu, který se později ukázal jako ne úplně šťastná volba. Nejlepší "kauf" bylo pořízení koberečku, tedy v našem případě pogumované rohože, která báječně drží na plovoucí podlaze (cena za rozměr 60x80cm 129,-Kč). Pak jsem koupila ještě kroucený provázek (cca 3m) a sadu skleněných červených dekoračních kamínků. Oblázky měli, žel, jen v balení po patnácti kilech, bez možnost odvážení menšího množství. Sáhla jsem proto do domácích zdrojů a našla všelijaké zbytky od dekorování oslav a svatby. Kamínků, krystalků a perliček (korálků), jsem našla dostatek, plus několik provázků, mušlí a torz dřevěných kolíčků. Největším objevem byl svazek mořské trávy, která mi zbyla z dob, kdy jsem pletla košíky.

Potřeby:

• rohož
• kroucené lanko
• provázky
• korálky/perličky
• skleněné kamínky
• mušle
• dřevěné kolíčky
• mořská tráva
• tavící pistole
• náplně do tavící pistole (mám širší průměr a beru balení 10ks)
• nůžky
• zapalovač (na zatavení konců provázků)
• trpělivost
• několik hodin času
• sprej první pomoci (při popálení tavnou hmotou)

Všechen materiál, tavící pistole, načerpané nápady, kreativita (i ta tatínkova v hlídání Ciri) a Ádiny rady ve smyslu "stačí" a "eště", daly vzniknout naší domácí "senzomotorické rohoži". Stimulace reflexních bodů na chodidlech dcerku jednoduše baví. Navíc prospívá svému zdraví. Více se můžete dočíst například zde.

Vyráběli jste doma svůj senzomotorický kobereček? Nebo se na zhotovení teprve chystáte?

Imaginární Imaginárium (recenze obchodu)

Nadchla vás někdy reklama? Řekli jste si, že "tuhle věc si prostě musíte pořídit - do obchodu musím zajít - oblečení z plakátu si musím vyzkoušet"? Tak přesně takové pocity jsem měla, když jsem na facebookových stránkách zahlédla propagaci nově otevřeného obchodu Imaginárium, který tvrdí, že chytré děti, mají přece chytré rodiče, kteří nakupují právě v tomto obchodě!

Plakátek, kde hlavním maskotem byl krásný plyšový myšák, tvrdil, že právě probíhají velké slevy a každý nově registrovaný zákazník v klubu obdrží při prvním nákupu chrastítko jako dárek zdarma. I řekla jsem si, proč do obchodu nezajít. A začala procházet jejich webové stránky. Mimo zarážející skutečnosti, kdy z plyšového kraba udělali klokana, jsem narazila ještě na několik překvapení. Nicméně vybrala jsem moc krásné silikonové kousátko Bit-bit silicone beads pro Ciri a těšila se, jakou bude mít novou hračku a k tomu chrastítko. 

Předem jsem si napsala několik vět o certifikaci a dostupnosti hračky s někým, kdo přijímal zprávy na facebookových stránkách prodejce a zavolala na prodejnu, kam jsem plánovala dorazit.

Po jedné z kontrol v nemocnici jsem přesvědčila manžela, že se nutně potřebujeme zastavit v obchodním centru, kde pobočku otvírají, abych neprošvihla báječnou akci s dárkem k nákupu.  O extempore s vytištěním kupónu ani nemluvě. Ačkoliv se mu čekat v autě s dětmi moc nechtělo (děti usnuly), zastavil. Celá natěšená jsem vyběhla z auta směr mapa obchoďáku. Po deseti minutách bloudění ve staveništi (probíhá nákladná rekonstrukce celé budovy), jsem onen obchůdek našla! Vstoupila s úsměvem a pozdravem dovnitř a začala se rozhlížet.  Prodavačka jen zvedla hlavu od monitoru stolního počítače, pozdravila a dál se věnovala svému. Já mezitím našla příslušný regál cílové věkové kategorie a hledala ono duhové kousátko.

"Mohu pro vás něco udělat?" přistoupila ke mě, když postřehla, že jsem ztracená kdesi ve věcech v regálu.

"Ach no, dobrý den, hledám kousátko pro mou dcerku. Je to takový kroužek tvořený barevnými silikonovými kuličkami. Je duhový a název je Bit-bit silicone beads." ukázala jsem ji nadšeně obrázek v telefonu.

"No tak ten tady není."

"Jak není? Vyprodali jste ho?"

"Ne, vůbec tady není."

"To není možné, vždyť mi tu od vás do telefonu někdo řekl, že tu máte dva kusy."

"Kdo vám to řekl?"

"Ten kdo tu bral telefon."pokrčila jsem rameny.

Slečna prodavačka začala ťukat do počítače. "Ano, mají tu být dva kusy, ale za celou dobu, co tu pracuju, což je asi tak měsíc, jsem tu nic takového neviděla."

Když jsem se rozhlédla lépe, uviděla jsem všude zastrkané krabice, včetně velkých za pokladnou, které vykazovaly známky opotřebení sedem.

"A nemohou být někde v krabici?"

"Ne."

"Opravdu? Vždyť tu mají dva někde být?"

"Určitě ne." kroutila slečna hlavou. 

Protože jsem byla v obchodě v tu chvíli jediná, rozhodla jsem se hledat sama. Nakukovala jsem i do regálů, kde bych takovouto hračku neočekávala, protože, jak se zdá, je v této prodejně všechno možné. 

"Jestli ji hledáte, koukněte se tady na stůl, možná je ve slevách."

Upřímně, moc se zde hledat nedalo, protože krabičky předmětů k prodeji na sobě byly naskládané tak, že při sebemenším zásahu se začaly hýbat. 

Slečna pokladní se rozhodla zavolat své vedoucí a ověřit, zda teda hračku mají nebo ne. Paní na druhé straně telefonu si nebyla jistá a nakonec řekla, že  určitě ne, když není vybalená na prodejně. 

Odešla jsem bez kousátka, i bez chrastítka, bo to je jen a pouze k nákupu.

Registrace zbytečná.

Zatím je tedy prodejna Imaginária čistě imaginární záležitostí. Možná, že až se trochu usadí a "vybalí" bude z ní oblíbená prodejna, ale u mě rozhodně nebodovala. 

Protože jsem opravdu toužila po duhovém kousátku pro dcerku, oslovila jsem obchod Silikonové korále. Zde mi vyšli vstříc. Mám účelovou duhovou parádu, sice bez dárku, za to za mnohem lepší cenu.

Prague Barefoot Run 2017

V sobotním dopoledni plného pozitivní energie a radosti,  se konal další ročník bosého běhu Prague Barefoot Run u obory Hvězda. Moc ráda bych touto cestou poděkovala za naší rodinu organizátorům, účastníkům a všem závodníkům běhu, jelikož výtěžek ze startovného letos přispěl spolku Achilleus! 

Bylo mi ctí být součástí týmu zastupujícího zmíněný spolek, v čele s Veronikou Labaštovou, který zde rozbalil svůj stánek s upomínkovými předměty, včetně výstavky dlah, které se používají při léčbě PEC. Určitě bylo slyšet bubnující seskupení Tokhi G-Armi, potkat jste mohli glasswalkera Davida Mrhače s celým týmem Bosé turistiky, nebo si zacvičit parádní rozcvičku před samotným běhěm v duchu Muay Thai s mistrem světa v thajském boxu Pavlem "Hakimem" Majerem. 

Po doběhnutí KAŽDÝ závodník OBDRŽEL MEDAILI ve tvaru stylové šlápoty, které peče báječná Markéta z Barkas Cafe. Osvěžení různými typy nápojů nabídlo Mental Café. A volný čas jste si mohli zpříjemnit například chůzí po senzomotorickém chodníčku, výrobou "bosé botky" aneb korálkové ozdoby na nohu, či návštěvou stánku s tetováním hennou. 

A jaká částka se vybrala? Reportáž z běhu přinesly Zprávičky 

Čas po tenotomii

V pátek 25.8. konečně nastala chvíle, na kterou jsem netrpělivě čekala. Sundání sáder, na kterých již bylo patrné, že  jsou více než těsné a nožičky Ciri povyrostly; lehké opotřebování třemi týdny nošení a nakonec se Áda vyřádila na bílých skořápkách fixami. Za malůvky by asi Ciri od paní doktorky dostala pochvalu, žel naše lékařka měla v době sundání dovolenou a doktor, se kterým byla konzultace a kontrola po sundání domluvena, měl pro změnu "ještě" dovolenou. Když ke mě dorazila informace, že domluvený specialista není přítomen, polilo mě horko. Kdo se dceři na nožky podívá??? Klid byl tentam.

Naštěstí jsou na oddělení dětské ortopedie nemocnice Na Bulovce schopné sestřičky. A jedna z nich právě oslovila dětského ortopeda, který ve vyšetřovně psal zprávy u počítače, zda by mohl provést kontrolu i u Ciri. Odborné oko sice prohlédlo pooperační stav ranek v oblasti achilovek, zhodnotil, zda je výsledek operace správný; řekl, že kdybychom čekali se sundáním déle, mohlo by to mít negativní dopad na stav nožek (pod pravým kolenem už se tvořil ohromný otlak), ale k dlahám mi moc říci nedokázal. K těm mi mnohé sdělila vrchní sestra, která mí potvrdila obavu, že jsou Ciri současné dlahy malé a potřebuje větší. Vzhledem k tomu, že dlahování po tenotomii je velice zásadní v účinnosti léčby, museli jsme situaci řešit ihned! 

Nárok na nové dlahy je však jednou za půl roku a jedna nová botka přijde okolo pěti tisíc korun. Jsem moc ráda, že při spolku Achilleus funguje PŮJČOVNA DLAH! Stačilo co nejdříve kontaktovat správkyni půjčovny a domluvit si větší botičky, přičemž tyč má Ciri od původních dlah (svých). Je skvělé, že JM dlahy (Johna Mitchela) se dají přizpůsobovat nositelce dle potřeby. Ochota pomoci řešit sdělený problém a vstřícnost zajistily, že hned v sobotu už měla Ciri nové "padnoucí střevíčky". 

Dlahy bude dcerka nosit opět na 23 hodin denně, po dobu tří týdnů. Uklidnila jsem se, i když rozhodující bude až kontrola u paní doktorky v Ústí nad Labem. Ano, od nového školního roku nás budou čekat pravidelné výlety. Ostatně jako větší počet rodičů, kteří doposud dojížděli s dětmi do Prahy. Paní ortopedka se nám totiž stěhuje.

Půjčovat, prosit, ale už nesbírat!?

V poslední době jsem dostala několik podnětů k uvažování. Setkala jsem se s velkým odmítáním a nevolí, když jsem si dovolila prodat své vlastní věci, protože si okolí zvyklo, že dávám hodně předmětů na charitu, ať už se jedná o oblečení, věci do kuchyně, nábytek a jiné. S každým dalším odmítnutím jsem si si pokládala více a více otázek typu: "Čím to je? Že by cena? Stav? Drahé poštovné?" V závěru jsem došla k tomu, že je to zkrátka karma. A karma jak se říká - si doplňte sami... 

Na prodejních portálech mi příspěvky viseli dost dlouhou dobu, ale neúspěšně, když vypršela doba platnosti odkazů vystavovala jsem znovu, ale nikdy se neprobojovaly na vrcholy prodejních nabídek, jelikož to je záležitost, která se tvrdě platí. A tak je to se vším.

I když se vám zdá, že jste něco dostali zadarmo, zaplatili jste cenu, o které ani nemusíte vědět. Byť byste obětovali část vlastního komfortu. V dnešní době chce každý ideálně novou, nepoužitou věc - tak zvaně v TOP stavu, za zlomkovou cenu, než by ji koupil v obchodě, k tomu zabalenou ve voňavé krabici, s dárkem a děkovným či motivujícím dopisem po další nákup. Podtrženo, sečteno = chce být hýčkán. A ruku na srdce, já to chci taky! Vždyť kolikrát mě potěší například malé balení bonbónu v balíčku navíc, nebo sáček ovocného vonícího čaje, který bych si jinak sama nekoupila.

Na druhou stranu, když už se někdo konečně ozve, nemůžu poptávanou věc na hromadě najít. Ideální by bylo, abych vše prodala v den, kdy podám nabídkový inzerát.

Co mě ale vážně dostalo, je zpráva, co jsem obdržela minulý týden. V celé republice KONČÍ SBÍRKY VÍČEK!!! Jak je tohle možné?! Vždyť víčka se sbírala na české děti, potřebné lidi a především na konkrétní osoby. Sbíraly školy, větší firmy, dokonce na plesech a banketech jste mohli odevzdat sáček s víčky a informace pro koho jsou určena byla transparentní například prostřednictvím plakátu u sběrného místa. Vím, výkupní cena za kilo byla skoro směšná a na vyšetření větších částek byl třeba naplnit celý kamion, ale pořád to byly peníze. Pořád to byla naděje.  NADĚJE. A plastové flašky s uzávěry budou lidi kupovat pořád...

Zatím, co smlouvy o výkupech zanikají, rozmáhá se jiný trend a to podpora různých projektů prostřednictvím internetových portálů. Na jeden projekt, jeden úkol, zhmotnění snu někoho jiného se mohou složit dobrovolníci - dárci, nebo si dotyčný může vzít půjčku, jak sama inzerce udává, přímo od lidí. Ale kolikrát, když listuji katalogem těch, kdo se snaží zaujmout, říkám si, zda až půjdu s kůží na trh já, jestli mě někdo podpoří? Ano? Ne? Nebo zase zůstanu viset v internetovém časoprostoru s opakovanými nabídkami. Na jednom místě.

Jak situaci  - například s víčky, vnímáte vy?

Když se hezky spinká

Musím se s vámi podělit o báječnou zkušenost s internetovým obchodem Naše mimi Přerov! 

Už když se narodila Áda, zaslechla jsem informaci, o tak zvaném "pelíšku pro miminko". Rozhodla jsem se ale, že Áda bude spát v zavinovačce s ručičkami venku, ale teď vím, že jsem si měla tuto báječnou vychytávku pořídit již do výbavy prvního miminka! 

Pořád jsem přemýšlela, jak vyřeším situaci, kdy si k ránu vezmu Ciri k sobě do postele na kojení, kdy se mi ji nebude chtít zase přesouvat do postýlky a nožky musí mít při spaní ideálně podložené, ať už má sádry nebo dlahy. Od kamarádky jsem dostala typ na šikovnou paní Margitu Šubrtovou, tak jsem vytočila telefonní číslo.

"Jen profesionál se vám bude ochotně věnovat o své vlastní dovolené..."

S předpřipraveným výběrem látek dle prodejních instrukcí, jsem plna nadšení čekala, až se na druhé straně ozve hlas. Paní Šubrtová je velice milá paní, vyslechla veškerá má přání, zodpověděla každou otázku s úsměvem v hlase a sama mi navrhla několik zajímavých vylepšení. Po domluvě všech podrobností, mi řekla, ať vše po určitém datu pošlu emailem, že: "...až se vrátím z dovolené, tak..."

Úplně ve mě hrklo! Jako zákazník volám v době probíhajícího relaxu a nejen, že je mi telefon zvednut, ale dokonce mi volaná věnuje téměř hodinu svého času! A z vlastní zkušenosti mohu říci, že jen profesionál se vám bude věnovat o své vlastní dovolené.

"Nadšená jsem já i holky!"

Pelíšek dorazil s perfektním načasováním od objednání, přesně podle telefonické domluvy. Báječně zabalený, s výztuhou, aby se zboží nic nestalo. Ušitý je precizně! Je oboustranný, s množstvím praktických doplňků, včetně polštářků, kterými mohu podložit Ciri nožky, i hlavičku. Zvolila jsem střední velikost hnízdečka a tím, že se dají šňůrky ve spodní části povolit, nebo zcela rozvázat, vejde se do rozpětí pelíšku i velký polštář na podložení sáder. Látky jsou velmi příjemné na dotek, nepouští barvu a výplň i po vyprání v pračce drží na svém místě. Áda si v rozvázaném hnízdečku také ráda poleží při odpoledním odpočinku, a proto mohu říci, že nadšená jsem já i holky! :) 

Naše mimi Přerov mohu doporučit všem maminkám, které hledají poctivě ušitou textilní výbavu do dětských pokojíčků. Zde můžete vybírat: NAŠE MIMI

Počítám TI, maminko

Dívám se, jak holky spí. Spokojeně oddechují. Občas se ze spánku usmějí. 

Najednou sebou Áda začne škubat a volá:"Tšííí, tšííí, tšííí! Hafůůů!"

a já si uvědomuji, jaké bezprostřední zrcadlo nám děti nastavují. Zvláště ty vlastní. Pokusím se vám trochu popsat své chaotické myšlenky.

Že nějaká míra žárlivosti na narozeného sourozence přijde, jsem čekala. Od sebe jsem očekávala, že ji budu schopna rozeznat a pojmenovat. Ale jak sakra? Když jsem se s tím doposud, jako matka, nesetkala? Vždyť Áda ségru pusinkuje, hladí, houpe v postýlce a povídá si s ní. Občas jí láká ke společné hře u kredenečku a je pro ni těžké přijmout, že si s ní Ciri ještě hrát nebude. Respektive ne tak, jak by chtěla ona. A dostáváme se k onu ožehavému tématu.

Poslední dobou se z Ády stala ředitelka zeměkoule. Začala dirigovat všechno a všechny kolem sebe. Nejprve to začalo celkem nevinně, kdy si usměrňovala chlupaté členy rodiny, aby jí nezasahovali do hry, nebo nelezli do rozestavěných kostiček. 

Ze začátku k nim klidně přišla a blízko ouška vysvětlovala, co chce.

Zamyslela se, když instrukce nezabrala.
Vysvětlovala.
Čekala odpověď. 

Pak začala počítat. "Ena, taja, tšííí! Tšííí! Tšííí! Tšííí! Víš!? Hm!" vzala psa za vousy, hluboce se mu podívala do očí, jako zkušená krotitelka šelem a pak ho za ty vousiska odtáhla do pelíšku, kde mu gestem dala povel "lehni".
Pes lehl.
Dělám opravdu to samé? Vynucuji si co chci? Prostě to tak bude a hotovo?!
Naprosto krásně to vystihla blogerka Zdeňka Staňková na příkladu ve svém článku: "Mám doma vzteklého vzpurného fracka. A není to moje dítě."
Asi je to tak. Snažím se dostat to, co právě chci, ve formě jaké požaduji a jak zaznělo ve filmu Stopařův průvodce po Galaxii: "Odpor je zbytečnýýý!"
K naší radosti je náš pes milující mazlíček a od Ády si nechá líbit skoro všechno. Pouze při nadměrném ošetřování odchází z jejího dosahu, protože lepení náplastí a obvazování vážně nedává. Nedivím se.

Ovšem pokládám si otázku, zda je chování mé dcerky obrazem mým, či signálem, že třeba ještě úplně nezpracovala fakt, že se nám rodina rozrostla a potřebuje pocit kontroly v aktuálním dění? Kolikrát se strašně moc snaží. Například před spaním, když uklízíme hračky, kdy dle mého úsudku, má každá z hraček své místo, ale Áda vše vnímá poněkud jinak, po svém a uklízí je jinam. To neznamená, že je to špatně, jen se nenaplnila má představa. K tomu krásně mluví pan Jaroslav Dušek v rozhovoru: Jak komunikovat s dětmi. Vlastně dělá to, o co jsem žádala, ale svým způsobem.

Nejprve jsme s manželem užívali "počítací metodu". Setkala jsem se s ní při práci ve školce. Aplikovalo ji mnoho rodičů a proto mi na takovém postupu/výchově/chování - říkejte tomu jak chcete, nepřišlo nic divného. Říkala jsem si v duchu, že je to v pořádku, že se "TO" přece tak dělá, ne? V zásadě jde o to, že dítěti sdělíte, co požadujete, vysvětlíte proč, ověříte zda rozumí tomu, co říkáte a čekáte. Pokud se dostaví vzdor, vysvětlíte znova proč to potřebujete a pokud není účinku, oznámíte, co bude následovat, až napočítáte do tří. Pokud se pořád nic neděje TAK JAK CHCETE (slyšíte, to už značí přesilu) realizujete úkon, který jste avizovali dopředu.

Příklad:
Tady jsou tři trička, potřebuji, aby sis jedno vybrala a oblékla. Budeme odcházet k paní doktorce. Dobře?
Dítě přikývne, ale jinak se nic neděje.
Prosím, vyber si a jdeme, přijdeme jinak pozdě, musíme k paní doktorce. (OK, to už je trochu naléhání)
Nechci!
(A situace se stupňuje) Obleč se, odcházíme! Buď si vybereš, jinak až napočítám do tří, vyberu sama a obleču ti ho!
Neee!
Jedna
Nééé!
Dva
(V tom lepším případě se už obléká, dá-li se to jako lepší případ nazvat).
Nechci! Ne, nééé, ne!
Tři
Popadnete triko a cpete do něj dítě. Které vztekající a uřvané, doslova vystrčíte ze dveří bytu, abyste se teda vypravili včas.

A? Kdo z vás si položil otázku, jestli jste vybraly vhodná trička k výběru? Co když se ani jedno v tu danou chvíli prckovi nelíbí a favorit leží ve skříni? HA!
Přešla jsem nyní k systému, kdy vezmu židličku, postavím ji ke skřínce, kde má Áda oblečení a požádám pouze o to, aby se oblékla, popřípadě doplním, jaké je venku počasí. Zatím jsem ve fázi zkušební, kdy testuju sama sebe, jestli vydržím a nevybuchnu vzteky,když, než se dcera došoupe ke skříni, třikrát pohoupe panenku Mimi, rozloží lego a asi dvěstěkrát přenese svůj kufřík s doktorským vybavením. Většinou konáme výpravy na hřiště nebo do krámu. Stále se učím odhadovat časovou rezervu.
Řekla bych, že už nyní snaha nese ovoce. Potěšilo mě, když i Áda začala míň počítat.
Byla jsem v koupelně, když začala Ciri plakat a Áda si užívala dívání na díl Doktorky Plyšákové a fačovala zrovna svého dinosaura. Místo jekotu a počítání, najednou ticho. Když jsem ve spěchu vyběhla z koupelny, našla jsem Ádu sedět v křesle s dinosaurem vedle sebe a intenzivně houpala postýlku s Ciri.
"Mamíí, Cimi.. Ehhh Ehhh!" naznačovala pěstičku u oka slzičky. "Já houpu." kývla, usmála se a houpala dál.

Měla jsem v tu chvíli pocit, jako kdybych narušila vzácný moment.