20.5.16

Pokoupáníčko (testování produktů značky Baby Sebamed)

Dnes bych vám v rámci testování představila dva produkty značky Baby Sebamed, dětskou mycí emulzi a dětský šampón. Osobně jsem se se značkou Sebamed setkala v mladším věku v rámci péče o mou suchou aknózní pleť. Nyní mám v rukou řadu Baby. Firma, jež původem pochází z Německa, podrobuje své produkty náročnému dermatologickému testování před uvedením na trh. 



Áda má od narození velmi citlivou pokožku. Hodně se jí vysušuje a musím pečlivě dbát a hydrataci kůže či použití olejíčku po koupání. Jednu dobu jsem se bála, aby neměla permanentní potíže s ekzémem. Málo kdo ví, že suché stroupky na kůži nemusí být způsobeny chronickým zánětem kůže, ale mohou být projevem suchého, citlivého typu pokožky. 

Dětský šampon
Dětský šampon mě překvapil svou jemností a šetrností. V letáku je psáno, že jej můžete pro dítko používat až do puberty. I když už nesplňuji věkový limit, zkusila jsem jej samozřejmě též! Nepálí v očích, pokožka hlavy je bez reakce (jak u dcerky, tak u mě) a kdyby mi nebylo líto vyšší spotřeby u dlouhých vlasů (mám hřívu do pasu), používala bych jej i sama na sebe. Balení 150 ml překvapí tvarem lahvičky, který se ukáže býti praktickým na cesty a též v momentě, kdy obsah dochází a postavíte nádobku vzhůru nohama, pro stečení šamponu k víčku. Hodnota pH 5,5 podporuje, dle popisku, tvorbu a obnovu přirozeného ochranného pláště kůže. Fakt je, že jsem neměla na pokožce hlavy pocit pnutí. Dále šampon nevysušuje vlasy. Ádě vlásky nefénuji, nechávám je přirozeně doschnout. U  jiných kosmetických produktů mívala vlásky krepaté a konečky suché, nyní má vlásky na dotek jemné a hladké. Šampon Baby Sebamed mohu s nadšením doporučit každé mamince.


Dětská mycí emulze (extra jemná)
Dětská extra jemná mycí emulze je ojedinělá tím, že neobsahuje klasické mýdlo, které by vysoušelo jemnou dětskou pokožku. Díky tenzidům 4.generace je báječně snášena i osobami s atopickým ekzémem. Součástí složení je skvalen, jež se přirozeně vyskytuje i v lidském těle. Zprvu jsem si pokládala otázku: "V čem je přínosný?" Jedná se o tukovou složku, dnes získávanou  z amarantu, nebo olivového oleje. Zanechává pokožku jemnou a napomáhá rovnováze lipidů. Průhledná nepěnivá emulze v praktickém 200 ml balení má jemnou vůni a nedráždí v očích. Snadno se roztírá, nezanechává mastné mapy na kůži a zároveň obsahuje ochranný vitamín E.
U plastové nádobky mě potěšilo víčko, které se snadno otevřete jednou rukou, například při sprchování před koupáním v bazénu, kdy držím dcerku v náručí; je však spolehlivě těsnící a nepropustí ven z ani kapku, i když ji nesete v tašce dnem vzhůru. Piksla je hlavně odolná vůči nárazu, což Áda náležitě prověřila opakovaným shozením z přebalovacího pultu. Trochu mi vadí, že neodhadnu, zda jsem emulzi všechnu smyla nebo nikoliv a dlouhé omývání by dětské pokožce moc dobrého nepřineslo. Musíte se tedy spolehnout na svou vlastní intuici (proto si ponechávám jednoho hodnotícího medvídka v záloze). Rozhodně se tento produkt řadí mezi nejlepší, které jsme s Ádou dosud vyzkoušely.


Medvědometr
V tabulce naleznete hodnocení produktu. Čím více medvědů, tím větší celková spokojenost a kvalita.  Nejvíce lze získat pět bodů.




Tyto produkty firmy Sebamed, i NOVÁ MINI BALENÍ praktická například na cesty, můžete ZAKOUPIT při LETNÍM VÝPRODEJI KOSMETIKY 3.ČERVNA 2016! 

17.5.16

Pošli to dál

Hromadíte věci? Já ano. Příšerný zlozvyk mě postihl už jako malé dítě. Tahala jsem domů všelijaké kamení a suvenýry z výletů. Ukládala památky na vzpomínky, ke kterým jsem se mohla vracet a znovu a znovu se s nimi kochat. Později přišlo sbírání různých předmětů, jež se s přibývajícím věkem zvětšovaly. Stále mám velikou potíž vzdávat se hmotných vzpomínek, což způsobilo, že mám mraky úložných boxů, archivovaných krabic, zabalených krás a podtrženo sečteno devadesát procent krámů ze stěhování byla má minulost. A vážně uvažuji o bleším trhu...

"...kde se nebudou rozkládat krabice ze skladiště jménem Máma."

V jednom z mých zaměstnání jsem se setkala s maminkou, která mi řekla, že cokoliv, co více jak rok nevezmu do ruky mám vyhodit, dát na charitu, prodat. "Zbavte se toho!" řekla, "K ničemu vám o není. Staré odejde a přijde nové. Vidím o u nás, je to tak." Tou dobou měli asi rok po rekonstrukci bytu a své krabice s věcmi uskladněné v bytě rodičů. Paní mi řekla, že na poklady zapomněla a když něco dcerka potřebovala a nemohla to najít, prostě koupila věc novou.  Vůbec jim zabalené oblečení a dekorace nechyběly, až se po roce příbuzní přihlásili, že už by si je mohli vzít, když mají hotovo. "Bohatství je hlavně duchovní. Až na o přijdete máte vyhráno. Nebo zkuse Duška."
Nějakou dobu její slova nenacházela úrodnou půdu, ale neopustila mě. Přečetla jsem znovu Čtyři dohody, všechny knihy Celestinského proroctví, rukama mi prošlo i Tajemství a Zákon přitažlivosti srdce. Když jsem zavřela poslední knihu, stále jsem měla tuny krabic, které se mi už ani nechtělo otvírat. Při dalším stěhování se se mnou táhly jako ocelové koule na noze. "Na to je tvoje. To taky, tohle ještě..." vozí mi mamka sem tam krabici, kterou objeví nadepsanou "Bára". Nadšení ze sbírání se proměnilo v zoufalství s otázkou: "Kam to všechno sakra dát?!" Přikořeněnou poznáním, že potřebuji prostor pro Ádu, aby mohla vyvářet svůj svět, své vzpomínky, měla svůj prostor, kde se nebudou rozkládat krabice ze skladiště jménem Máma

Ke slovu smetiště už jen krůček.

Při jednom z pedagogických seminářů nám lektorka opakovala, že si nemáme z hlavy dělat smetiště. Vyřešené záležitosti máme pomyslně vynést. Ovšem ne vyhodit, nýbrž recyklovat a proměnit. Přeloženo do češtiny to znamená, ponechat si zkušenost/jakousi matrici a se zbytkem se rozloučit. Pokud nebudeme schopny jako pedagožky uklízet ve vlastní hlavě, zblázníme se ze všeho, co vám  v ní bude hnít. "Najděte si něco, co bude váš prostředek k úklidu mozku. Rýpání v kytičkách, tvořivý koníček, návykový sport. Je to jedno, ale pamatujte - čím víc ošidíte sebe, tím víc budete šidit svou práci. Děti poznají, že máte hlavu někde jinde. Budete děla chyby. " Měla pravdu. Dělala jsem chyby. V mé hlavě se slušně zakládala skládka, která se postupně vršila do závratných výšin. Čas od času vzplanula, shořela a já žila v domnění, že je vše zase v nejlepším pořádku, ale základ tu byl dál. Nový začátek, nový kopec harampádí, nová krabice. Zalepit, nadepsat a hurá s ní do skladu...Stav uvnitř se odráží navenek. 

"A teď vám to začne!"

Občas se sekávám s lidmi, kteří nemají uklizeno stejně jako já. Možná se i trápí otázkou "kdyby".Někteří začínají neustále od začátku. Jiní se smířili s tím, že se stanou skladištními magnáty a vlastní již několikátý hangár. Čas od času se venku sekám s těmi, kteří se mi snaží vnutit svůj vlastní pocit zklíčenosti a poučit zároveň. I když Áda ujde krátkou vzdálenost, pořád ještě si kleká a dává přednost lezení po čtyřech.
Když se mě někdo zeptá, zda už chodí, řeknu: "Ano, už ano! Těším se, až bude umět běhat!"
Odpovědi se mi dostane většinou této: "Však to se těšte! Teď vám to začne! A už se nezastavíte!"
Zřejmě okolí očekává, že Ádu hodlám honit, nebo bych se měla utápět v depresi, že začne být dcerka zase o něco samostatnější...možná časem budu smutná, že nebudu mít uplatnění pro nasyslený komínek šátků (tak je pošlu do světa) a nosítko.
A jak příběh souvisí s úklidem hlavy? V zásadě, že dotyčný měl špatnou zkušenost u svého dítěte, které mu uteklo, neznamená, že musím prožívat to stejné. Kdyby měl uklizeno, vzal by si poučení pro sebe a třeba i něco změnil v přístupu ke svému dítěti. Snaha poučit je prý také projevem vlastní výčitky. Já si nenechám zkazit radost z toho, co už malá všechno dokáže! Sama. Sama bez vodění za ruce, chodítka a jiných nástrojů.


P.S.: Áda už se prochází i venku a leze po výškách.

4.5.16

Dobrodružství pražského jara

Je -zatím- ještě ráno. Budím se pozdě. Dlouhá noc bez párty, za to s rostoucími zoubky. Malátnost, únava, touha po čerstvě uvařené pseudokávě. Áda plna radosti a energie hopsá po posteli ve spacím pytli (kdo tvrdil, že sak na spaní omezuje pohyb nezná naši Ádu!). Při pohledu z okna dostávám dojem, že jsem už vážně přetažená! Na vedlejším domě sedí nevzhledný pták a plešatou hlavou a divnýma nohama. Podívám se podruhé. Stále sedí na místě a čechrá si peří.
Ukazuji tvora dcerce, která se chytá za  hlavu a směje se. "Vidíš ho taky nebo ne?" Snažím se dopátrat překladu odpovědi: "Gagn..."

To co vidíte, nemusí být jen momentální projev nedostatku kafe.

U snídaně mi to nedá a musím zapnout počítač. Na stránkách ZOO v Praze vidím upozornění, že banda Ibisů skalních vypravila na výlet. Bez průvodce, za to s odhodláním, se rozletěli všemi možnými směry. Využili příležitosti, kdy březnový těžký sníh rozbil voliéru.
Píši na uvedené kontaktní číslo SMS o spatření turisty. Několik dní pak sleduji i na Twitteru jestli se skupina sejde opět celá. Podařilo se, až na jednoho nešťastníka, jsou všichni zase doma.
Co jsem nečekala, je ocenění účasti na monitorování a odchytu uprchlých ptáků pracovníků ZOO. V jeden z dubnových víkendových dnů bereme Ádu poprvé do zahrady plné zvířat díky vstupnému za symbolické dvě koruny s dárkem k tomu.


DĚKUJI ZA OCENĚNÍ, MÁM VELIKOU RADOST! TRIČKO BUDU HRDĚ NOSIT!
Lidi dívejte se kolem sebe . To co vidíte, nemusí býj jen momentální projev nedostatku kafe.