Mezidobí svátků

První Vánoce

Na Štědrý den jsem se moc těšila. Už den předem tatínek připravil stromek do stojanu a ráno začalo zdobení. Po zvážení všech možností, jsme rozhodli, že stromeček dostane jen základní kabátek, bez skleněných ozdob. Slaměné hvězdičky a andělé, dřevěné houby, modré plastové lesklé koule, klasické perníčky, řetězy ze skořice a kaštanů, poprvé doplnily žárovičky a lesklá špička. Stromeček se líbí všem doma, včetně chlupáčů. Dokonce jsem stačila i naklidit, než přišla návštěva (tentokráte zvaná). Ádě se však zdál byt moc "načančaný".  Po procházce, v čase mezi servírováním cukroví a vařením čaje, kdy jsem se snažila návštěvu usadit a pohostit, Áda stačila ocucaným perníčkem ozdobit sebe, natřít čerstvě potaženou sedačku, stůl, tetu a povolala psa, aby jí celou olízal. 

Manžel s rozpřaženýma rukama krčil rameny:"To naše dítě je hrozně rychlý!"

Umyla jsem prcka, utřela stůl, bavila se s návštěvou a sledovala, jak nám dva honící se psi testují uvázání stromečku. Po odchodu příbuzných mohu říci, že úmrtnost ozdobiček je doposud poměrně nízká:

• jeden perníček
• dvě koule 
• tři houby
• sežrané sušené pomeranče nepočítám
• jeden anděl (kterému z toho všeho šlo "tělo kolem", protože hlava stále visí).

Sváteční večeře byla báječná! Dcerka nakrmila svým jídlem i psa, takže nebylo nutné večer krmit..."Néééé, dobře." To víte, že jsme chlupatým miláčkům také připravili sváteční večeři. 

Poprvé jsem ale řešila vnitřní konflikt. Jak uvést malému dítěti úplně první Vánoce? Vyprávět o Ježíškovi? Pohádku? Pravdu? Přiznat se, že dárky kupujeme my, rodiče? Bylo mi řečeno, že tak malé dítě z celých svátků ještě nemá rozum, ale jak doma vánoční rodinné tradice nastavíme, tak je budeme do budoucna mít. Zvoneček zazvonil, když jsme si umývali ruce. Šli jsme ke stromečku a rozbalili dárky. Žádné zdlouhavé vyprávění neproběhlo. S manželem budeme stavět na momentu překvapení: "Kdy se dárky objeví?". To by snad šlo. Rozbalování dárečků pod stromečkem si Áda moc užila. Svítila ji očička nadšením a  zvuku trhání balicího papíru se nemohla nabažit. Dárky se trefily do vkusu a i nyní jsou stále "v kurzu". Co však dál? Co až se zeptá? Bude-li chodit do školky, jak jí vysvětlit, že nemá brát iluze ostatním dětem. Sama vím, že při hádce o tématu "dárky nosí/nenosí Ježíšek" jsou děti schopny se do krve pohádat a ošklivě si ublížit. (Ocením radu i inspiraci v komentáři).

Letošní renovace a krášlení

Konečně jsme se pustili do opravy chodby. Dlouho se o ni pokoušíme, ale pořád se nedostávalo peněz ani času. Po ložnici je toto náš druhý silvestrovský projekt. Hodinu a půl jsme dávali dohromady design celé předsíně. Což je celkem krátká doba, vzhledem k tomu, že vstupní prostor bytu či domu vypovídá mnohé o lidech, kteří v daném místě bydlí. Muž je hlavně zastánce toho, že má atmosféra ulevit od starostí. Zkrátka si říci: "Jsem doma!", hned jak otevře vchodové dveře. 

Pro každý nákup, takové menší povyražení mezi lidi, se snažím přikrášlit své já. V jednom dni se nám sešla návštěva s nakupováním. Ačkoliv jsme si předem den naplánovali, přišla klasická nestíhačka. 

Sepsat seznam, přebalit miminko, upravit sebe, obléci sebe, KÁK!=přebalit miminko, obléci miminko, upravit se...

"Mamama" chňap. Áda mi právě odklonila kartáček řasenky od oka a mne si mazlavou černou hmotu v dlani. "Pába, báába." směje se.

V úleku jsme vyběhla do koupelny omýt akčnímu dítěti ručičku. s jedním okem namalovaným, druhým rozmazaným, respektive namalovaným až na uchu. 

"Co děláte holky?" Má točená zatáčka smykem k umyvadlu vzbudila zájem tatínka na toaletě. 

"Áda mi sáhla na řasenku." 

"Ach jo. No, budeme potřebovat 28 metrů čtverečních tapety i se skříní."

"Cože?" Namočila jsem dcerce rukáv pod tekoucí vodou. Vida, můžu převlékat znovu. 

"Já tu ten čas nepros*al!" Chechtá se z boudy-budky manžel. "Já počítal!"

"Zlato, já mám teď úplně jiné starosti." Áda právě shazuje mávající ručičkou drogerii na umyvadle.

"Jasně, no, pojedeme."

Jasně! Až napopáté převlíknu dítě, i sebe, možná se stihnu odlíčit a učešu se za pochodu. "Určitě, za chvilku vyrazíme."

V současné chvíli máme položeno nové PVC a kupu materiálu ke zpracování.Stihneme Nový rok v novém? Uvidíme. Dlouhé večery s dalšími zuby a tyčinkou Herkules na lepení skob na tapetách mě přesvědčují, že vše bude hotové o něco později. Do příjezdu PRA určitě!

Silvestr

Ačkoliv petardy bouchají po setmění už od Mikuláše, dnes rapidně nabývají na intenzitě. Odeta je nastěhovaná v koupelně. Přísahala bych, že tento den v roce její bílé chlupy zelenají! Yaska je rozvalena na teráriu a hluk se jí netýká. Pravidelně koukne očkem po psu, který získal dojem, že mu venku utká práce. Jak je možné, že venku bouchli tolik prasátek a on tam není?!

Áda volí nejhlasitější variantu. Snaží se přeřvat práskání nesoucí se odrazem od stěn panelových domů. V posledních minutách tohoto roku, ve chvílích ticha, kdy miminko odpočívá, věnuji čas poslednímu letošnímu psaní a hlavně poslání vybraným peněz pro Míšu na její účet. Děkuji všem vám, kteří jste přispěli, věnovali pozornost prodeji či se zapojili se do dražby věnců.

 KRÁSNÝ A RADOSTNÝ ROK 2016 PRÁVĚ PŘICHÁZÍ!!!

Krásné prožití svátků

Hubená cukrátka

První Ádino pečení! Hurá! Vytahuji vykrajovátka, formičky, váleček. "Co bude říkat? Bude jí pečení bavit?" běží mi hlavou nekonečné množství otázek.

Posadím prcka do židličky ke stolu, z plínky umotám zástěrku. "Víš co budeme dělat?"

"Blááá. Máma!" nadšeně plácá do pultíku židličky.

"Vykrajovat perníčky. Uhodla jsi." Áda nadšeně mává ručičkami a směje se.

Vyválím těsto do veliké placky (na lakované desce kuchyňského stolu, za což na sebe nejsem pyšná, vál nemáme). "Teď potřebujeme vykrajovátko." Nabízím dcerce plastové prasátko, stromek, sněhuláka a hvězdičku. Vítězí prasátko. "Vida, tak ho budeme takhle vykrajovat."

"Wuáááá! Bababa!" Mlátí Áda prasátkem do těsta a hrne si k sobě zásobu hladké mouky. Kýchne. Mouka je všude. "Pááápa." chechtá se prcek.

"No mouka udělala pááá" pokrčím rameny a říkám si, jak bude muž potěšen, když včera vysával.

"Mňam?" dívá se Áda tázavě na těsto.

"To teprve mňam bude, až těsto upečeme." Snažím se poštelovat prasátko na těstě.Vykrojím tři prasátka, než se dcerka rozhodne, že chce přece jen ochutnat těsto za syrova. Ručička se blíží k pusince. Néééé! Hned to pusť! Zděsím se. Tohle prckové jíst nesmí! Co když to sní? Bude jí zle? Je v tom jedlá soda! Což bude nejspíš nejmenší problém. "Ádo, syrové těsto se nejí. Spíš jíst by se nemělo, bolí z něho bříško." Snažím se zachovat klid. Jak mohu Ádě tvrdit, že se něco nedělá, když viděla, jak ochutnávám těsto na rohlíčky? Zapeklitá situace.

Pamatuji si, jak jsem jednou vyráběla na odpolední sváteční dílně s dětmi. Zrovna jsem vysvětlovala postup a pronesla větu: "Je potřeba udělat čáru, ale vy jsi na to vezmete pravítko." Jedna z maminek mě upozornila, že pravítko nemám. Tehdy, jsem se cítila velice dotčeně, až později jsem pochopila, že to byl okamžik, kdy se zrodila chyba. Dítě, na které se pravítka nedostalo, si také řeklo, že to zvládne bez něho a pak bylo moc smutné, když mu dílky výrobku nepasovaly k sobě. 

Dcerka se stále natahovala pro těsto. Protože jsem mezi tím naplnila silikonovou formu na oříšky, měli jsme obsazené už všechny plechy. Dali jsme si pauzu a chvilku si hrály. Jak jinak odvést pozornost od pomoučené placky? Později Áda usnula a mimo jednoho plechu připečených ořechů (ANO! I v silikonové formě se dá cukroví spálit.), jsem zbytek dokončila, zatím, co spala. Zbývalo zdobení. 

Po svačině a nezbytném úklidu kuchyně, jsem dumala, jak malou pomocnici do procesu zdobení perníčků zapojit. Z jednoho pečení dortu mi zbylo barevné sypké zdobení, neboli cukrářská rýže. Na hluboký talíř jsem nasypala více jak polovinu obsahu krabičky. Ve sklenění misce rozehřála čokoládu. Posadila mimčo do stoličky plna očekávání.

Namočila jsem perníček v čokoládě a plácla jej do talíře. Poplácala. Oklepala z přebytku barevných kousků. A "voilà" perníček byl hotov. 

"Mamama" tleskala Áda. "Plác!" Barevná rýže byla všude!

Strnule jsem koukala a váhala, jestli se zamračit, nebo si s malou tento moment užívat. Ostatně mohlo mě napadnout, že budeme zdobit všechno, včetně podlahy, židličky, na které dcerka sedí a psa, který čeká, co dopadne pod stůj. Začala jsem se smát! Při troše fantazie vypadal Boro jako ozdobený nedopečený perníček. 

Pečení cukrátek jsme si celkově moc užili. Vzhledem k časové náročnosti, mám zatím jenom pět druhů. I tak už slyším, že nemám nic péci, protože návštěvy přiberou kila navíc. Do příštího roku zkusím zapracovat a napeču krásně a dietně, jako paní Hana Vávrová.

Vypráskaná nadílka

Nespletla jsem si svátek, ani roční období. Místo balíčku od Mikuláše, ať už s obalovým materiálem na nervy ve formě čokolády, nebo uhlím od čerta na zátop, jsem dostala domácí šokový zážitkový kurz.

Vše potutelně začalo pátkem, kdy jsem měla svátek. Někdo popřál, někdo nepopřál, to je asi jedno, ale, každopádně pošťák ve dveřích se opět pokoušel doručovat poštu již několik let zemřelému dědečkovi mého muže. Když jsem odmítla zásilku převzít, poznamenal si do papírů důvod a s úsměvem na rtech odešel. Mě situace vtipná moc nepřišla. Ačkoliv jsme opakovanou dosílku pošty řešili několikrát přímo na vedení, urputná pošta pořád doručuje. Co má taky chuděra dělat, že? Je to její náplň práce!

V sobotu se manžel chystal na naháňku, tudíž s hafanem do práce. Těšila jsem se, jak si Boro protáhne tělo i čenich a ověří si opět všechny své schopnosti a dovednosti před možnými vlohovými zkouškami. Asi tisíckrát jsem připomněla, aby se nikde nezdržovali, protože je dnes Ádina první nadílka! (Toužila jsem po fotečkách usmívajícího se mimina). O to větší bylo mé zděšení, když přitáhli hoši domů. S jistotou řeknu, že zkoušky nebudou. Pes celý namodro od dezinfekce! Pokousaná packa, porytá ouška a domlácené bříško. Muž ho doslova nesl na rukou. Chtělo se mi plakat a všechna krev se mi hrnula do hlavy.

"Co to je!?"

"No, já ti nechtěl strašit, je v pohodě. Žije." konstatoval manžel, zatím, co jsem vřeštěla a snažila se domoci informací a popadnutí dechu.

OPRAVDU ŽIJE. Běželo mi hlavou. Pes nevydával žádný zvuk. Ani nešvihal ocáskem. Nezmohl se vůbec na nic. jen visel jako mátoha v náručí svého páníčka, který jej ještě musel vykoupat,

"Stál s kamarádem proti šesti psům!" začal láteřit nešťastný páníček, jakmile jsem zavřela dveře. "Idiotští psi!"

"To byl nějaký sváteční honec? Vždyť nikdy problém nebyl!" Pravda, doposud se Boro neserval, nebo respektive ne takhle devastačním způsobem.

"No! Nemá to z práce, nestál proti praseti," při slovu -prase- pes ožil, "ale proti houfu závistivejch čoklů!"

"Alespoň proti nim nebyl sám..." hladila jsem nemocného pejska se slzami v očích. "Nejlepší kamarád ho nezradil! Jak je na tom on?"

"O něco líp. Má pokousané spíš jen uši."

"To mi nepřijde lepší." psala jsem SMS kamarádovi, majitelovi druhého psa, ale neozval se. Pomýšlela jsem u spřáteleného chlupáče na nejhorší.

Doufala jsem, že se nám podobné šlamastiky vyhnou. Žena lesníka musí být hold trochu ošetřovatelka i veterinář! Našla jsem sterilní rukavice, čtverečky a lehký obvaz a dle instrukcí, za statného dozoru manžela a sestřičky v dětské židličce, jsem zranění zbytek víkendu ošetřovala.

Z balíčku od Mikuláše měla Áda velikou radost. Našla v něm Jablíčko, kousátko a měkkou hrušku, do které se pustila ihned po vyndání ze sáčku. Šťávou sladkého ovoce bylo olepené miminko, oblečení miminka, oblečení maminky, sedačka i zem (když hruška padala), ale všechno přejdete, když se rozzáří úsměv dítěte. Máme moc hezké fotky.

Jedno z velkých překvapení mě ještě čekalo. V neděli měla přijít na návštěvu tchyně. Přišla, ovšem s nečekaným doprovodem švagrové a jejího přítele. Krve by se mě v tu chvíli nedořezal. Věty typu: "Tohle máte od nás." a "Hihi, ona ti to máma neřekla." Mě utvrdily v tom, že šlo čistě o plánovanou akci. Nevadí mi, že přišli, ale to, že jsem tak velkou návštěvu nečekala, takže jsem připravila na posezení kuchyni  ne obývací pokoj (kde jsem měla rozložené šití). Navíc, deky na gauči viděli vysavač asi před týdnem, takže alergie na srst bujela jedna radost. Z hostů jsem navíc měla pocit nucenosti a pocitů stísněnosti, protože "všude jsou ty chlupy"....Hold je lepší příště dát vědět dopředu.

Také už se těšíte na vánoční příbuzenské návštěvy? Jezdíte jen na svátky, nebo se navštěvujete přes celý rok?