Oběť moderní technologie

„Nééééé! Áďo prosím!“ Zvýšila jsem zoufale hlas, když malá začala zase fňukat. Od rána jsem nesnídala, v kuchyni vařím popáté vodu na Caro, odhodlávám se rozložit žehlení a už opravdu nevím, co bych ještě mohla udělat proto, aby si Áda alespoň chviličku hrála.

„Vždyť jsem Ti nabídla tři různé hračky! Copak se Ti žádná nelíbí?“ rozhodím bezmocně rukama. Vezmu miminko do náruče, pochovám. -Stále fňuká. -

„Ádo plína?“ ptám se pro jistotu, jelikož je čerstvě přebalena. – Stále fňuká. Cucá si paleček. -

„Ádo tak papat?“ ukazuji zároveň znak. – Fňuká ještě víc. -

„Horko nebo zima?“ kontroluji za krkem opocení. Nic nenacházím, teplota v normě.  –  Áda začíná ječet s podtextem: Vážně nerozumíš mámo?!“-

„Máma má být motýlem?“ (Tak říkáme šátku). Konečně úsměv! Hurá přišla jsem na to!

Než stačím dovázat, Áda spinká. „Ach ty zuby…“

Už třetí noc všichni tři pořádně nespíme. Prckovi roste zub! Nejdříve prořezávající se (asi) dvojka probudí budoucí majitelku, poté maminku a ve finále i tatínka, který po zamumlání čehosi změní spací polohu a opět usne. Mezitím se psovi nelíbí nějaký ze zvuků v domě. Začne vrčet. Vzbudí kočky. Ty se běží podívat (nebo co já vím). Každopádně zvednou psa. Rámus. Manžel vstává utišit psa, zatím, co miminko, ač znovu nakojené a přebalené, stále ne a ne zaspat. Je děsná legrace snažit se sloupnout proužky pruhované tapety ložnice. No, alespoň už nepláče. „Ba! Bababa!“plácá Áda do zdi a směje se.

-Vítejte na nočním hřišti, kde se nejde spát minimálně do třetí hodiny ranní. – Nepomáhá pohádka, ukolébavka, nic…Máma čeká, až prcek dopracuje, co potřebuje, nakojí se a konečně, pokud se nevzbudí pes (nebo nemusí jít jeden z rodičů čůrat), usne. Co na tom, že máma vypadá jak zombie a táta v práci jede na automatický režim. Zaspali jsme zub! Konečně…

Při hlídání oždibované zdi akčním miminem, trávím hodně času na internetu i v noci. Nevím, jestli děkovat za chytrý telefon. Bolí mě z toho oči, které chtěly spát. Jenže nedělat nic, usnula bych a nejsem si jistá, kam by se Áda po posteli doválela. Nebo jestli by pak vykukujícím zubem nedrhla zeď. Jakmile se zapojím do činnosti, má z ní ještě větší legraci a když jí vysvětluji, že spíme a znovu ukládám/uspávám, vzteká se. Čekám proto, až si naplní potřebu večerní činnosti a sama sebe unaví natolik, aby usnula při kojení.

Hrozné je, že se stávám závislou na noční komunikaci. Mám totiž dojem, že je připojeno více lidí, kteří stejně potřebují zábavu proti spavosti, jako já. Na mobil často koukám i při kojení, když Áda pře den usne, odsouvám práci, abych svůj nevyspalý mozek zaměstnala klikačkou se sladkými donuty na sociální síti. Unavují mě diskuze na facebooku, kde jsou na sebe maminky sprosté, nebo hrají hru „můj slon je větší, než ten váš“. Čtu hodně článků o rodičovství (i v angličtině) a začala jsem sledovat hroznou situaci kolem příchozích uprchlíků a naší vlády. Nedokážu si vzpomenout, co jsem chtěla nakoupit, když zapomenu seznam. Dokáže mě neuvěřitelně rozzlobit, když se notebook odmítá zapnout, nebo se restartuje, když se mi to nehodí. Hlavou mi běží frustrující myšlenky… Ve dne neusnu. A jediná touha je alespoň dvě hodiny v kuse spát.

Právě včera v noci jsem našla velmi zajímavý článek o vlivu moderní technologie na život dětí. Nezabývá se faktem, že děti umí dříve pustit DVD než si vyčistit samostatně zuby, ale poukazuje právě na působení mobilních telefonu a notebooků na rodiče. Vezměte si, kolikrát zapínáte internet v mobilu, jak často sedíte u počítače a vlastně nic neděláte, zatím, co si vaše dítko hraje na písku, nebo na dece. Některé matky si řeknou, že se jich taková situace netýká, ale jsou k sobě upřímné? Pořád mám mobil u ruky, a když mi opravdu někdo volá, nebo píše, buď jej neslyším, protože konečně na chvíli zapomenu, že existuje, nebo má vybitou baterii. Ouha! Nechci, aby se Áda stala jedno z dětí, které se řadí mezi oběti moderní technologie, protože je rodič tak zaujat, že na dítě nemá čas. Sama si preventivně nařizuji ordinační hodiny používání internetu na pondělí a čtvrtek!

Zmíněný článek najdete na: http://www.duverujsveintuici.cz/jak-promeskat-detstvi/

Video k tématu, které stojí za pozornost: 

https://www.facebook.com/youbo.cz/videos/1698598877044189/

Stránky pro rodiče respektující různé názory: http://similac.com/sisterhood-of-motherhood

Počtěte si J

Áda se mi budí, takže jdeme kojit a pak na vycházku.

Borůvky a pivo

Páteční ráno bylo trochu hektické. I když jsem zabalila vše potřebné s sebou už večer, vyjeli jsme s půlhodinovým zpožděním. „Dodělávky jsou nejhorší!“ Zprvu se cesta zdály být klidná. Áda spala, v autě bylo dost místa i pro kamarády, které jsme cestou nabrali a nic jsme nezapomněli. Poprvé jsme na výpravu vyjížděli bez kočárku, který mi přišel na hory zcela zbytečným zavazadlem. S sebou jsme měli tři šátky a nosítko. Ve velkém pytli od Jysku  se nosící aparatura jevila, jako největší zavazadlo z celého kufru auta. (Možná pro příště pořídím vakuové pytle). Cestou jsme museli dvakrát zastavovat. Nejdříve Áda potřebovala přebalit a nakojit, později se jí cesta autem zdála už velmi dlouhá a v autosedačce se jednoduše vztekala. Uspat se mi ji podařilo asi dvě minuty před dojezdem na cílové místo.

Z auta jsem vylezla zelená jak salát. Horské serpentiny projeté s volantem v rukou mého muže, byly spíš závodní rally. Ač s naloženým autem. Navíc byla cesta k pronajaté horské chatě rozkopána a na uprostřed výjezdu do kopce hrdě trůnil bagřík BobCat. Obsah kufru auta se vynášel do kopce ručně. Chvilku jsem přemýšlela, zda by nebylo snazší ve čtyřech lidech posunout zakrslé vozítko. Na opatrný dotaz jsem dostala bryskní odpověď: “Zlato víš kolik tenhle pičičmunda váží?!“ V tu chvíli jsem tušila, že můj mlékem zamlžený mozek dostal asi šestku z fyziky.

„Aha. Dobře, byl to jenom nápad.“ Popadla jsem dvě tašky a s dítkem v nosítku se škrábala do kopce. S donesením posledního kartónu pití z proviantu, který jsme autem dovezli, manžel a kamarád Karel zajásali, naskočili do auta a zmizeli.

„Kam jeli?“ Dívala jsem se nechápavě za autem, stojíc po boku kamarádky, která tak tak stačila prchnout z vozu.

„Pro pivo. Jeli pro pivo.“

Spolu s mým mobilem, doklady, brýlemi, taškou Ádiných věcí (s plenami) a hlavně SE SEŠITEM S INFORMACEMI O UBYTOVÁNÍ! Já husa jsem tyto věci nechávala v autě nakonec, aby se v mumraji neztratily, a teď jsou FUČ!

Než se pánové stačili vítězoslavně vrátit se sudem piva, sjížděli se k chalupě další a další kamarádi. S dětmi, bez dětí, s jídlem, bez jídla, s optimismem i vyděšením. Všichni chtěli ubytovat.  Řešení dílčích úkolů bylo téměř nad moje síly. Vykojený mozek mi zamezil ukládat jména některých lidí, takže co chvíli mé zaznělo mé zvolání: „ To je on! Tenhle kamarád to potřeboval!“ či „Sem! Je tu!“ Vždycky jsem projevovala nadšení, jako malá holka. Později měl každý kde hlavu složit, maso bylo nacpáno do lednice, gril připraven. Náhle málem všichni muži dostali infarkt, kdy zjistily, že nemají správný narážeč na dovlečený soudek! Naskákali opět do auta a frrr. Nebyla jsem schopna si do paměti uložit přezdívky kamarádů, kteří mají ještě přijet, natož se dopočítat, kolik bude třeba zajistit povlečení od paní správcové. Všechno jsem proto vypustila a šla kojit. Ono to nějak dopadne….

K večeru se zahrál menší Tetris a auty, které bylo nutné poskládat okolo chalupy. Když pivo teklo proudem, dostavila se vytoužená pohoda. Můj muž se zhostil role „náčelníka grilování“ a já vytvořila z našich jogurtů k snídani dip k masu k večeři, jelikož omáčky nikdo nepřivezl. Hotová idylka. Vím, co jsme zapomněli…jinou snídani… Spát jsem šla s Ádou, jelikož se mi nepodařilo zprovoznit chůvičku a manžel byl stále u grilu. Nemožno se ho dovolat.

Sobota uběhla rychle. Dopoledne jsme vyrazili na desetikilometrový výlet po okolí. Na informacích jsem koupila Ádě první turistický deníček s vizitkou Strážného. Hurá do lesa! Ani bych nemusela jít celou trasu. Stačilo mi dojít k druhému rozcestníku zhruba do půlky trasy. Mít s sebou bandasku, nikdo by mě nedonutil jít dál. Takových borůvek! A nikdo je nesbíral! Po cestě jsem doslova napchávala sebe a Ádu taky trochu. Snědla borůvek šest. Pak bylo nutné přestat, jelikož se nezřízeně sápala po dalších. Protože jsem ji nesla v šátku, byla jsem fialová já, Áda i Ádino oblečení. Naštěstí šátek se nám podařilo uchránit úhony. Večer by maminka padla do postele hned, ale prcek ne a ne zaspat. Chůvička sice fungovala, ale úspěšně byla k ničemu! Naštěstí mě muž na hodinu a půl vystřídal a tak jsem si šla odpočinout alespoň u večerní společenské hry.

V neděli objížděli kamarádi velmi brzy. Někteří měli cestu i několik hodin. I my se ráno začali chystat. Pohoupali jsme se ještě na trampolíně a předali vycíděnou chatu správkyni. V neděli byla plánována návštěva místního malého pivovaru. Byla objednána na počet lidí a několik týdnů předem, takže organizátory přirozeně nakrkla náhlá neúčast. Výmluv měli hoši plné kecky. Nakonec museli zastat dav i matky s prckama. Původně jsem návštěvu neměla v plánu, ale nelituji, že jsme s Ádou obě šly! Nejen, že vydržela celou prohlídku a se zájem pozorovala veškeré dění, ale VE SVÝCH PĚTI MĚSÍCÍCH JE JEDNÍM Z NEJMLADŠÍCH NÁVŠTĚVNÍKŮ PIVOVARU! V naší výpravě dcerce sekundoval osmiměsíční Jenda. Díky této zkušenosti mohu říci, je už zvládneme i prohlídku hradu nebo zámku. „Juchuuu!“

P.S.: Ve vší slušnosti pivo ochutnali pouze tatínek a maminka ;)

Navštivte i vy krásný pivovar Hendrych! Více informací na: http://www.pivohendrych.cz

Hrošíkova soutěž

Zhruba před dvěma měsíci probíhala na internetu soutěž s firmou Kofola, vyrábějící mimo jiné i nápoje pro děti “Jupík“. Zadáním bylo vytvořit báseň na téma prázdnin pro „Hrošíka“, který je maskotem jahodové vody pro děti. Zabásnila jsem, měla štěstí, že mou básničku vybrali a vyhrála pro Ádu plyšového hrocha.

Básnička:

Dnešní ráno to je jiný, mířím totiž do dědiny,

na prázdniny s Jupíkem, mám rád toho s Hrošíkem.

Babička mi volala, že už mi ho koupila.

Děti ze vsi ty ho znají, je to kámoš jahodový!

Mám velkou radost!

Komfort pro tělíčko i duši (Testování oblečení "bebemod")

Při jedné krásné příležitosti jsem měla možnost seznámit se s paní Michaelou Mastišovou, která v rámci své firmy Life4you s.r.o. vede slovenský internetový obchod www.dudlikovo.sk. Mívám z nakupování přes internet obavy ohledně kvality zboží. Věřím, že nejsem jediná z maminek, která váhá. Je skvělé, že mohu otestovat několik produktů určené malým dětem ze zahraničního e-shopu. Testování oblečení bylo podrobeno nejedné zatěžkávací zkoušce, včetně různého umazaní, ožužlávání a vytahávání.

Vonný olejíček do aromalampy „Sladké sny“

Olejíček je určen pro navození příjemné nálady k odpočinku pro malá miminka. Je označen zeleným bodem a obsahuje vonnou složku a parafínový olej. Připravený roztok vody a několika kapek oleje jsem zahřála v kádince aroma-lampy patnáct minut před tím, než jsem Ádu přinesla do pokoje. Energie měla dostatek. Koulela se po zemi tam a zpátky. Na můj vkus je vůně hodně sladká, ale dcerka na vůni reagovala pozitivně, a také nekýchala. Po půl hodince jakoby „roztála“ a odpočívala. Vzhledem k síle aroma jsem si netroufla jej aplikovat do oleje k masáži, jelikož pro vhodnost nemá příslušné označení. To je jediné, co mi u olejíčku schází.

Dětské ponožky „Sun Tour socks“

Příjemné pletené ponožky 80% bavlna a 20% elasticity. Pratelné na třicet stupňů. Jsou příjemné, nepadají a pěkně prohřejí nožičky. V délce by strana doléhající k lýtku mohla být o malinko delší, ale jinak jsme obě velmi spokojeny. Dcerka hlavně proto, že je snadno sundala a mohla cumlat. Upozorním, že Áda řádně ověřila, že táhnou vodu, respektive sliny. Při hrozbě navlhnutí bych je tedy vyměnila za jiné.

Dětské body „bebemod“

Dívčí body je dceři v současné době větší. Nyní nosí velikost 62/68. Ale to vůbec nevadí, jelikož používáme látkové pleny, pohodlně body zapnu přes zadeček a nožičky v tříslech nikde netáhne. Materiál je pevný a příjemný, 100%bavlna. Žehlí se velice snadno (sklady nepřetrvávají), výšivka motýlka zůstala krásná i po vyprání a vyžehlení. Tuto přednost zdůrazňuji hlavně proto, že se, u jiných, mnou zakoupených nových produktů z kamenného obchodu, objevily malé trhlinky kolem kraje obrázku. Lem je krásně zdoben výšivkou stříbrnou nitkou, které si zachovala tvar též. Patentky se zapínají a rozepínají snadno, není třeba vynakládat síly. Celkově jsem s tímto kouskem oblečení velmi spokojena. Věřím, že dlouhodobě vydrží.

 Dětská čepička „bebemod“ Medvídek

Pokrývka hlavy v růžovo-bílé kombinaci je ušita z příjemného bavlněného úpletu. Hezká stylizace do čumáčku medvídka a našitá ouška dávají čepičce prvky roztomilosti. Když tak ležela na stole, neřekla bych, že je střih čepičky tak slušivý. Příjemně mě překvapila. Praná je dvakrát. Dle štítku je pratelná do třiceti stupňů v ruce. Já jsem jednou vyprala v umyvadle a jednou na šetrný program pro jemné prádlo na třicet stupňů v pračce. Čepička nejeví žádné známky poškození a zachovala si tvar. Je dobré čepičku vyžehlit, aby ouška pěkně držela. (Na fotce má dcerka zkrabacený lem, protože se v čepičce opotila při spinkání, opřena o čelíčko, na mé hrudi). I když jsou dovnitř všity pásky na zavazování, nejsou třeba. Čepka hezky drží díky pružnému pásku vzadu a další jištění není nutné. Uvítala bych na štítku přesný popis materiálu. Nicméně je u mě "méďa" jasným vítězem tohoto testování!

Celkově mám ze zboží, které si sami můžete objednat na www.dudlikovo.sk ,skvělý dojem! Nakupovat v e-shopu mohou i zákazníci z České Republiky. Poštovné k nám vyjde na 5,00 € (Euro). Pokud jste ze Slovenska, můžete k objednávce s doručením v rámci Bratislavy počítat doručení ZDARMA. A překvapilo mě, že balné si firma neúčtuje vůbec. E-shop nedělá jen servis, ale také kvalitní zboží! Zde jej rozhodně najdete. Z blogu se přímo do obchodu prokliknete přes obrázek v zápatí stránky.

Moc děkuji paní Mastišové za možnost testování.

Holky na cestách

Nejspíše jsem prožila několikadenní tvůrčí krizi. Všechno, co jsem napsala, znělo buď jak reklama na Coca-Colu, nebo mělo pachuť negativních emocí.

Nic se mi nechtělo. Ani fotit, ani psát. Nedokázala jsem se ani vykopat na pravidelnou vycházku, kterou spojuji s nákupem bezobratlých ke krmení agam. Hold byli kluci týden jen o salátu. Blížily se nejnáročnější dva týdny pomyslných prázdnin a já každé ráno s hrůzou koukala do kalendáře.

Manžel hlavně vyslovil myšlenku, že není vhodné, aby Áda ve svých pěti měsících spala mimo domácí prostředí. Převalovala jsem tento výrok v hlavě tam a zpátky a stále nenacházela negativum, které v této nadcházející události manžel spatřoval. Hlavně, první pokus o přespání jinde, než doma, skončil totálním fiaskem a cestou v jedenáct večer domů (ne, že by miminku něco chybělo). Při balení tašky na první část dovolené mi kmital pohled z dcerky na tašku a zpátky. Vyděšena premiérou velkého cestování, zabalila jsem téměř celou skříň. „Co kdyby!? A auto to uveze…“ Svůj malý batůžek s kartáčkem na zuby nepočítám…

S přihlédnutím k dalším událostem, které se zdráhám vypisovat, v sobotu ráno jsme odjeli směr Brno v naloženém autě – Áda, já a babička. Všichni ostatní nejeli. Ať už byli důvody jakékoliv, zpříjemnili jsme jejich prodloužený víkend zasíláním foto spamování například od narozeninové tabule s báječným banánovým dezertem, který prababička připravila. Uznávám, špetka škodolibosti užita byla, ale odměnou nám byly zase jiné MMS.

První delší změnu prostředí zvládla Áda na výbornou. Večerní spaní probíhalo jako obvykle, přes den se jí moc spát nechtělo. Měla neustálou potřebu být ve středu dění, vše vidět, na všechny okolo se smát. Šli jsme několikrát na procházku a potkali příbuzné. Příště bych ráda s Ádou do ZOO a na zahradu.  Měla jsem ze všeho moc hezký pocit a mrzelo mě, že odjíždíme. Vraceli jsme se v pondělí ráno, což se nakonec nezdálo být výhrou. Dvacetikilometrový úsek dálnice směrem od Brna zabralo dvacet minut. A dál se jelo krokem. Museli jsme i zastavit na kojení a přebalení na odpočívadle, vyhrazeného pro nouzové účely. I když na nás kolem plazící se tiráci divně pošilhávali, věřím, že by mi kde kdo dal za pravdu, že vzhledem k pokakané plíně, to byla situace značně nouzová. Netroufnu si vyndat miminko ze sedačky za jízdy, i když se o ní dá polemizovat. Nepovažuji takový úkon za bezpečný. Ne, že bych nedůvěřovala babičce, jakožto řidičce automobilu, ve kterém jedeme, ale nikdy nevíte, jaký šikula se přiřítí zprava. Opravdu! Auta i motorkáři se tlačili zleva i zprava. Áda si zaplakala v náručí a nakonec usnula. Snědly jsme svačinu, vypily zásobu vody na cestu, propotily trika. Domů jsme dojeli k poledni. Přišla nepopsatelná úleva po cestování.

Příští týden hurá do Krkonoš! (Ani nemusím moc vybalovat.)