Trojitá premiéra

Ve svém vývoji jsem došla tak daleko, že si všechno píši. Co si nezapíši, jako by nebylo. S problémy s pamětí se prý potýká spoustu kojících matek. Abych na nic nezapomínala, mám na lednici okénkový kalendář, kam zapisuji nejen návštěvy u lékařů, ale i návštěvy přátel a někdy i seznam nákupu. Když pak telefonuji, kouknu a hned vím, zda mám čas domlouvat nějakou akci, nebo ne. Možná se vám bude zdát pošetilé podávat plánování jako novinku, ale mě opravdu stálo velké úsilí udržet tento můj návyk „živý“ i po porodu. Můj muž málo kdy zapíše domluvenou návštěvu, nebo jinou událost. Tak se stalo, že ve finále zapsáno bylo, ale špatně. Víkendová sešlost u kamaráda se konala o týden dříve.

Nevadí. Vyjeli jsme s tím, že celou výpravu pojmeme jako jednodenní výlet. Posezení venku, klábosení, chutné jídlo, jsme si moc užili. Podpora dát si pívečko z mé strany směrem k manželovi rozhodně byla. Protože jsme přijeli ráno, muž si dal jedno, v horku by před noční cestou vyprchalo. Ale u jednoho se nezůstalo. Samo o sobě mi nevadilo, že se tak stalo. Za volant už jsem stejně musela. Ale nedošlo mi, že tak nastartuji trojitou premiéru pro nás všechny. Původní myšlenka byla, že si zkusím řídit v klidu, někde na parkovišti a miminko nám pohlídá teta nebo babička. Realizace vize neklapla. Než jsme odjížděli, Áda usnula v kočárku. Spící dítko jsme přeložili do autosedačky. Hodina HÁ, minuta EM: auto naloženo, dítě zapásáno, pes v kleci, může se jet!

Jakmile motor nastartoval, bylo mimčo vzhůru. I když vedle sedačky seděl smějící se tatínek, dcerka začala křičet, jako když ji na nože berou. Zastavila jsem na parkovišti obchodu Penny. Uklidnila, přebalila, nakojila, zapásala a jelo se dál. Klid vydržel deset – slovy- deset minut! Áda začala nanovo. Já za volantem našeho „long vehiklu“ poprvé, ještě k tomu víc jak dvanáct měsíců od doby, co jsem naposled seděla za volantem, s árií v zádech, která vám rve srdce i uši na cucky. Tatínek nešťastný, že miminko na něj nereaguje. Zastavila jsem tentokrát u hangáru obchodního řetězce Lidl. Rychlosti blesku vymotala dítě ze sedačky. Chovala, uklidňovala, mazlila, šeptala. Později i kojila. Přiznám se, že mi zprvu vůbec nedošlo, co se děje. Až když zamykali obchod, přišlo uvědomění.

„Zlatíčko, to, že mě nevidíš, neznamená, že v autě nejsem. Řídím, a díky tomu se auto hýbe.“ Háček byl v tom, že doposud jsem vždycky u dětské sedačky seděla já, tudíž mě Áda viděla, popřípadě držela za ruku. Teď jsem tam nebyla a auto jelo! Zatraceně! Kde je ta máma????

„To jsem si taky neuvědomil.“ Pokrčil rameny nešťastný táta.

„Já na to taky přišla až teď. Ádo, dojet domů musíme.“ Konejšila jsem dceru. „Nemůžeme zůstat na parkovišti u obchodu. Opravdu, jsem v autě také. Jak to uděláme, hm? Máma musí řídit.“

Kousek od nás přijel pán s nákupním vozíkem k černému Citroenu. Překládal si pozdní nákup do kufru auta. V pološeru temněných skel jsem si všimla, že celou tu dobu nás pozoruje paní na sedadle spolujezdce. Když pán nastupoval na místo řidiče, rozlehla se na prázdným tichým placem otázka: „No viděls to?“ Auto rychle odjelo.

Naše situace mi nepřišla nijak hloupá, ani to, že si s dcerkou povídáme. To, že je malinká? Neznamená, že nemá pocity, potřeby, strachy…

Řešení jsme vymysleli záhy. Celou cestu domů jsem při řízení zpívala. Už ani nevím jaké písničky a je docela možné, že byly složeny i nové texty, protože jsem po vyčerpání repertoáru mlela slova, která právě přišla na mysl.

Po uspání prcka v posteli jsem byla zralá na pořádného panáka něčeho ostrého. Zvedla jsem, došla do kuchyně a s úlevou vypila půl krabice mléka. „Cheers!“

Slunečná vsuvka

Ne nadarmo se říká, že když sjíždíte řeku, musíte si minimálně jednou dát panáka tvrdého alkoholu, aby vás nepostihla střevní infekce. I když můj muž toto pravidlo dodržuje, vrátil se domu nemocný a sesmahnutý sluníčkem. S bolestí hlavy a horkostí po celém těle hned po příjezdu usnul. Mám dojem, že všechny výpravy za dobrodružstvím skončí sebedevastací. Na kamínek z řeky nejspíše zapomněl (neměla jsem srdce se ptát, když jsem viděla, jak vypadá). Nu, chce to uhlí (na střevní obtíž), tekutiny a spánek. Bude dobře.

Připálená kůže mi připomněla jednu situaci ze školky. Při vysvětlování, proč si nikdo nemá zapomenout pokrývku hlavy, z jednoho kloučka vypadlo: „No, táta teď ščíká mámu.“

„Cože ji?“

„Sčíká! Večel v kuchyni, dyž máme spát.“

„Aha.“ Zamýšlela jsem se, co to ty rodiče doma provozují, s úsměvem na rtech.

„Vždyť je léto! No.“ Rozhodil klučina rukama a otočil se k odchodu na písek.

Později mi bylo vše osvětleno tím, že se maminka spálila na zahradě a tatínek jí každý večer v kuchyni stříká záda panthenolem. Jak lehko se spíná lidská fantazie.

Smáli jsme se s mužem ještě dlouho poté, co jsem mu příběh řekla. 

V čem a jak peru

Perete každý den? Já obden a i tak mám dojem, že je koloběh špinavého prádla k vyprání nekonečný. Můj manžel měl naštěstí báječný nápad a zakoupil pračku na šest kilo. Mrňavá by se u nás strhla. Model plně automatické pračky BEKO WMB 61042 PT, je pasován na jednoho z nejlepších kamarádů z řad domácích elektrospotřebičů od chvíle, kdy jsem začala prát a připravovat skříň s oblečením pro miminko. Program na odstranění zvířecí srsti je bonusem, který ulehčuje praní dek a přehozů na křeslo.

U kvality vyprání a životnosti pračky je důležité, jaký prací prášek používáte. Ne, nespustím ódu na Calgon, protože ho nepoužívám. Nepotřebuji jej. Mám osvědčený prací prášek. Protože ke mně dorazilo několik dotazů, jak vlastně peru (?), zde je krátký přehled:

• Barevné prádlo (trička, košile, spodní prádlo, šaty/sukně)

Odměřím SA8™ Color Prací prášek na barevné prádlo, podle znečištění přisypu SA8™ Tri-Zyme™ Přípravek pro přednamáčení skvrn a posílení účinku pracích prostředků, později podle nálady, přidám SA8™ Změkčovač tkanin – Alpská květena jako aviváž. Paráda, prádlo krásně voní, je měkké, a když se mi nechce, nežehlím. Stačí hezky pověsit.

• Povlečení, utěrky, kalhoty, ponožky a ostatní, čím naplňujeme pračku (samozřejmě roztřídíme!)

Užívám SA8™ Color Premium koncentrovaný prací prášek , u kalhot a ponožek podle znečištění přisypu SA8™ Tri-Zyme™ Přípravek pro přednamáčení skvrn a posílení účinku pracích prostředků. K povlečení přidám SA8™ Změkčovač tkanin – Alpská květena jako aviváž.

• Dětské oblečení

U dětského pracího prostředku se vyplatí připlatit. Mohu se spolehnout na SA8™ Baby Prací prášek, že se mi Áda neosype vyrážkou. Zkoušela jsem dětskou variantu Persilu Sensitive, Arielu, Lovely, Bioxu a přípravku zvaný Mimino. Nic není tak dobré a tak jemné. Prádlo sice nemá pudrovou vůni, jako u jiných prášků, ale je mazlivé pro dětskou citlivou pokožku. Z aviváží mi rukama také prošla řada značek. Nejvíce se mi líbily značka Lenor a Eurona-by-Cerny. Lenor má skvěle zpracovanou aviváž s mandlovým olejem, která hezky voní a prádlo po ní není „mazlavé“. Eurona je nejen ekologicky šetrná, ale přípravek PH Balancer dokáže odbourat zbytky pracího prášku, takže vám nezůstávají mapy na barevném dětském prádle, zároveň tkaniny změkčuje.

•  Pleny

Jsem příznivce látkových plen. Nejen „ublinkávacích“ ale na srozuměnou také „přebalovacích“ pro miminko. Peru nejen v prášku SA8™ Baby Prací prášek, bez předchozího namáčení, řešení mýdlových slizů, či něčeho podobného, ale také do praní přidávám lžičku čistého mandlového oleje přímo k plenám do bubnu pračky. Je to mnohem lepší než jakákoliv aviváž, která by mohla snížit savost a životnost plen. Na tento trik mě přivedla rodinná přízeň a funguje parádně. Ptáte se, co životnost pračky jako takové? Nespatřuji ji jako ohroženou, jelikož mají příbuzní svou pračku už dlouhá léta, pořád tu samou a tři děti.

• Šátky a nosítka

Na praní skvostů pro nošení je dobré užít jen a jen tekutého pracího prostředku pro velmi jemné prádlo. Z řady mnou užívaných prostředku je to SA8™ Delicate Jemný tekutý prací prostředek, můžete však zakoupit i sáčky na jedno užití od firmy Ecover.

• Podomácku vyrobený odstraňovač na skvrny

Někdy se stane, že dostanete věc, která je špinavá, nebo si způsobíte skvrnu sami. Pokud flek způsobím přírodní cestou, měl by jít také přírodní cestou odbourat. Snadno si zhotovíte pastu na skvrny. Potřebujete šťávu z jednoho citronu a vrchovatou lžíci jedlé sody. Uhněteme pastu. Pokud jste si zmazali oblečení od trávy nebo je tkanina příliš jemná či tmavá, vyměňte citron zhruba za 30ml glycerinu (zakoupíte například na www.essential.cz). Citronová šťáva by změnila barvu látky. Uhnětenou pastu skladujte v suchu a temnu. V případě potřeby namažte na skvrnu, nechte půl hodiny působit, namočte do teplé vody a poté dejte prát. (Zdroj: Lexikon praní, soubor autorů, brožura, r.2005)

Musím ještě jednou připomenout, že jak série SA8™, tak Eurona-by-Cerny  a Ecover jsou přípravky ekologicky šetrné. Jsou to koncentráty, takže užijete jen velmi malé množství, protože neobsahují plnidla. Výrobek, který by dráždil vaší pokožku, stejně tak útočí i na pračku. Protože nejsem milionář, nemohu si dovolit mít elektrospotřebič jako spotřební zboží! Balení tříkilového prášku SA8™ mi vydrží šest měsíců! Dětské peru často a objednávám v červenci nové balení, jelikož mi došlo to zakoupené v prosinci. Plus je skvělé, že neběhám do krámu a nevláčím se s balením domů. Doručí mi ho totiž kurýr ke vchodu, postaví za dveře, a dál si „odšoupnu“ krabici do koupelny. Pohoda, bez stresu, že bych prošvihla nějakou prodejní akci.

Kamarádky a rodina často kroutí hlavu nad tím, jak málo prášku do tak veliké pračky sypu. Mají mnohem větší měřítko a odměrky. A jak to máte vy? V čem a jak perete?

Jsem ráda, že tam stál!

Od začátku jsme drželi pravidlo, že zvířátka nesmí do ložnice. Po rekonstrukci, která proběhla na Silvestra a Nový rok, si manžel nepřál, aby tam chodila. Já jsem byla přesvědčena, že tam mohou. Jsem zvyklá spát v posteli se psem u nohou a kočkou u hlavy. Nevadilo mi to a vadit nebude. S narozením miminka jsem začala porušovat pravidlo zavírání do ložnice. Chtěla jsem miminko slyšet, kdyby začalo plakat, a elektrickou chůvičku jsme z počátku neměli. Chlupáči hned prozkoumávali nově otevřený terén, ale do peřin neskákali. Za prvé zde ležela Áda a za druhé jsem žádala, aby nelezli tam, kam si páníček nepřeje. Respektovali to, všichni tři.

V pátek 3.7.2015 jsem měla neuvěřitelnou kliku. Dcerka se poprvé přetočila na bříško! Zavládlo nadšení její i mé, a jala se úkon opakovat pořád dokola, na obě strany. Mohu s úspěchem vyvrátit tvrzení, že látkové pleny zpomalují psychomotorický vývoj a děti se začnou převracet podstatně později. Náš „Ferda Mravenec“ to zvládl na jedničku! Strávili jsme pak notnou dobu hraním a převalováním na matraci. Musela jsem si odběhnout. Dala jsem Ádu tak, aby (podle mého) nemohla spadnout, když se překulí. Omyl! Než jsem se vrátila (cca dvě minuty), odstrkala se, stačila se otočit o devadesát stupňů a několikrát udělat „kutululu“!

 Možná si řeknete: „Matko bláznivá! Copak to jsi nevěděla, že se dítě převtělilo do ještěrky?!“

„Ehm, ne. Opravdu jsem nečekala, že hned první den celotělového sportu v něm Áda bude tak šikovná!“

Naštěstí bylo do ložnice otevřeno. Pes stál u postele s hlavou ve funkci zarážky koulejícího se mimina. Stažené uši a výraz v očích značily váhání, zda udělal správně, když se vmáčkl do postele. Vrtěl ocáskem a pokorně čekal, až mu z čenichu odloupnu řehtající se dítko. Dcerka měla obrovskou legraci z muchlání psích fousků a funění. Pochválila jsem ho a dostal velikou odměnu!

„Lidi, jak já jsem ráda, že tam stál!“

Musím si dávat velký pozor, i když jdu jenom na záchod.

Prověření trpělivosti zvířátek, zdá se, započalo. Krátce po kojení čapla Áda kočičku Mínu mezi očima a jala si ji cpát do pusy. Kočka jen vrněla a poté, co jsem uvolnila sevření malých prstíků, zvedla se k odchodu do ústraní k pečlivé kočičí hygieně. Třetí zvířátko Ádě zatím zdárně uniká. Na jak dlouho? No, buď se jí připlete „k práci“ nebo bude lapeno, až nahodí 4x4. 

Jak se nosí nová Noiga

Nošení miminka je naprosto úžasná záležitost. Moc si vše užívám. Mohu si s ním povídati při práci, jako je věšení prádla, nebo vaření. Doma hojně využívám šátek a měla jsem velké obtíže, když jsem náš jediný dala prát. Rodinka šátků se proto postupně rozrostla do tříčlenného počtu. K tomu dva ring-slingy. Byla jsem moc spokojená. Tatínek prcka se naučil ovládat uvazování bravurně, ale co ostatní příbuzenstvo? V rodině máme různé nemoci, které způsobují, že po operativním zásahu do těla nelze v šátku bezbolestně nosit. Povětšinou se šátek dotahuje pod paží a klouzání látky bolí. Ke slovu přišla jednoznačně koupě nosítka. Které pořídit? Též je jich mnoho druhů a jsou rozděleny podle věku a váhy miminek.

Protože Ádě budou čtyři měsíce, hlavičku drží v celku obstojně, nabídka byla trochu rozšířená. Opatřili jsme ergonomické nosítko německé značky Bondolino. Zapínání má na suché zipy. I když splňuje požadavek volného místa v podpaží, „nošenkyni“ se v něm nelíbí. Nevidí totiž ven, k tomu jí zboku vypadávají z nosítka ručičky. Hledání začalo znovu.

Na internetu mě oslovila fotografie klasické noigy v naprosto úchvatné šedé látce s medvídky. Potisky mě tak nadchl, že jsem ihned kontaktovala tvůrkyni. Nebyl to nikdo jiný než Maggion. Nabídnuta mi byla i varianta nové noigy, která příjemně spojuje účel, požadavky a všechny věkové kategorie pro nošení. Bylo rozhodnuto. První budeme mít nové nosítko s medvědím nosícím vzorem! Motiv později uchvátil i jiné maminky a je možné, že nás bude po republice brzy běhat více. Minimálně jedno zřejmě poputuje do Kanady.

Recenze

Nutné je říci, že se jedná o nosítko celopřezkové. Bederní pás i popruhy si upravíte pomocí nastavení délky u plastových, pevných, přezek. Jako správné ergonomické nosítko má i tato novinka látku, jež se nastaví miminku pěkně od kolínka ke kolínku. K regulaci rozchodu poslouží praktická stahovací šňůrka. Stejně tak v bocích zajistíte mezery, aby nevypadávaly ručičky.  Doporučuji tkaničku při každém nasazení kontrolovat, nebo zajistit dvojitým uzlíkem, jelikož při zatížení mírně prokluzuje. Výška látky přes záda k hlavičce má ideální délku, tudíž miminko hezky vidí a díky srolované kapucce, která má mimochodem naprosto parádní uši (!), je hlavička zajištěna a máte volné ruce. Ramenní popruhy můžete nosit buď křížem, nebo zajištěné příčkou přezkou proti rozlézání do stran. Snadno se do nosítka zapnete i sami, včetně klipsy jistící. Stačí využít velmi nápaditých bočních přezek k rozepnutí ramenního pásu. Nasunete se buď přehozením pásů přes hlavu, nebo bokem. Vše si nastavíte, postahujete přesně, podle své potřeby. Cvak, cvak a se nese! Jednoduchost nasazování a příjemné široké polstrování osloví dozajista i starší generace. Zatím, co „motání“ do šátku není pro každého, toto nosítko zaujalo naši babičku okamžitě. Není v něm horko a pasuje každé postavě.

A co na ní říká Áda? Dozajista je nadšená, jelikož se chce pravidelně nosit při každé procházce se psem! Kočárek máme jako pojízdnou odkládací plochu.

Podtrženo, sečteno, nová noiga je báječná! Vřelé díky autorce a přeji více podobných, úspěšných, tvůrčích nápadů. 

Značka "ideál"

Všichni se mě dokola ptají, co mi je. Zamyslela jsem se nad opakujícím se dotazem. Došla jsem k výsledku. Mám velký strach a vztek. Obrovský, myslí lomcující, vztek! Na sebe, na manžela, na binec v bytě. Nepochopím zálibu našeho psa v hrabání odpadků a kočičí obsesi s patláním po skle. Mám dojem, že neustále přebaluji, kojím a šůruju, ač to není nikde vidět. Jsem ve stresu z návštěv, které mají přijít k nám domů. Dokážu ve vzteku za dvacet minut vyluxovat a vytřít celý byt a jindy mám dojem, že zešílím, když Áda pláče byť jen čtvrtinovou dobu předtím zmíněné činnosti a já nevím proč. Amok mě pravidelně postihne o osmé večerní, kdy už jsem zlá i na manžela. Vždycky přijde znenadání s nějakým světoborným řešením té či oné situace a mě, lidově řečeno, tečou nervy. Kočka Mína to chápe a pravidelně mi dává hlavu do dlaní a vrní, co může, aby mi ulevila. Zároveň se kdekoliv bojím říci, že se cítím vyčerpaná a smutná, aby na nás nějaká „dobrá duše“ neposlala sociálku (zabývá-li se i psychickým stavem maminek).

Večer, když konečně uspím prcka, spinká už i tatínek. Milostná minutka se nekoná a já čučím do zdi, protože manžel chodí na dřevo i ve spánku. Vstávám rozlámaná v devět dopoledne (a to jen když nemá Áda vrtošivou). Jsem špatná? Článek „ Teče mi do bot, já nejsem robot!“ na blogu matkynapalubu.cz, mě ujistil, že ne. Každá maminka má takové období. Potřebuje trochu pochopení, lásky a mít pocit sdílení s jinými maminkami. Stav se vrací v etapách podle toho, kolik ratolestí porodíte a v jakém aktuálním věku se právě nacházejí.

Mě hřeje myšlenka, že alespoň manžel bude mít krátké prázdniny pro ozdravení ducha. Pojede sjíždět řeku Jizeru.  Každý rok jezdíme “na vodu“. Letos sice pojede sám užít přírody, kousek energie mi ale přiveze domu. Pojede, i kdybych ho s dítětem v úvazu měla dotáhnout na nádraží a nacpat do vlaku! Na to sílu stopro budu mít!

Co je vlastně taková značka ideál na řešení veškerých ponorkových krizí? Podivíte se, ale odpověď neznám. Zatím, co mám dcerku v šátku a hladím kočku na klíně, sbírám síly k hození všech těhle pitomostí za hlavu.

Na argument manžela: „Kdy ty pojedeš na prázdniny? Já nikam nejedu!“

Odpovídám: „Až bude Áda velká.“

Nic jsem si nepřála víc, než mít miminko. A chci mít časem dětiček víc. Musím najít rovnováhu sama v sobě. Pak vše půjde lépe. Není to sebeobětování, je to nutkání vyrovnat se s něčím novým, na co jsou i knihy a hromady doporučení krátké. Rodičem se stáváte prožitkem, teorie je nicotná. Ostatně, filmové ideální matky, s au-pair a paní na úklid v závěsu, jsou dobrým reklamním tahem pro cvokaře přijímající pacienty. Maminky netrapte se, že nejste tak krásné, nažehlené a dokonalé. Děti vám věnovaný čas vrátí. Až budete jednou skvělé a precizní ve zvládání domácího chaosu, pak z vás budou top manažerky, že budou tyto zaměstnanci nutností! Nato budete řešit otázku vyššího výdělku, než má váš muž a získáte větší oříšek k rozlousknutí! Všem takovým ženám moc fandím! A protože několik takových znám, vím, že osobní růst bolí. Jak už mi řeklo dítko ve školce, kde jsem učila, při debatě o povoláních: „Musím se rozhodnout, čím a jaká budu, až vyrostu.“