Výměna se zábavou

Je tomu pár týdnů, co jsme propadla fenoménu zvanému „swapování“. Ačkoliv ve světě je velmi rozšířen, v České republice je téměř neznámý. O co vlastně běží?

V zásadě jde o domluvu mezi dvěma lidmi, kteří si navzájem pošlou balíček obsahující věci v určité cenové hodnotě na předem dané téma. Každý z účastníků má nárok vyjádřit, co by v balíčku nechtěl najít a co by jej naopak potěšilo. Ve finále jde o překvapení. Všechny položky by měly být krásně zabalené, aby udělala radost nejen výměna, ale i rozbalování. Jsou to vlastně takové, bonusové „Vánoce“. Jako vedlejší efekt můžete vyměnit věci, které vám doma přebývají za ty, které byste stejně koupili. Šetříte tak místo a peněženku. 

Osobně držím zásadu, že neposílám to, co bych sama nechtěla dostat. Rozhodně je nevkusné pojmout swap jako zbavení se haraburdí. Nefunguje to totiž tak, že můžete poslat kde jaký šunt, aniž by se o tom nevědělo, nebo naopak zaslat nádheru bez ocenění. Na oficiálním portále www.swaplace.com si založíte adresný profil a každý, kdo od vás balíček obdrží, slovně ohodnotí a vyfotí obsah. Tudíž sbíráte reference, které vás posouvají nahoru nebo dolů v tabulce spolehlivosti, podle které si vybírají všichni uživatelé osobu, se kterou uskuteční výměnu. V pravidlech je napsáno, že ten, kdo nemá, tak zvaně: „podvodný profil“ dá klidně kontakt i na sociální síť Facebook. Tohle pravidlo se mi moc nelíbí. Každý, se kterým provedu swap, není automaticky můj kámoš. Můžeme opakováním k přátelství dojít, i to už se mi děje, ale je to spíš jen krásná náhoda.

A jak nezbankrotovat?

Jednoduše. V nastavení zadávání vlastních nabídek si zvolíte cenovou hladinu, které by měl celý balíček odpovídat. Nejméně lze nastavit sto korun, nejvíce tisícovka. Doporučuji předem odesláním vyfotit balíček pro jistotu, že by došlo k handrkování o ceně. Ano, to se děje. Pokud má protistrana pocit, že jste nesplnili cenový limit, může podat stížnost provozovateli stránky a už frčí vyšetřování „žlutým šerifem“ (maskot tohoto oddělení). Mě se naštěstí ještě nic takového nestalo. Dále můžete zvolit, zda si necháte poslat/budete odesílat věci nové, použité, či vlastnoručně vyrobené. Zaměření na kosmetiku, dekorace, děti, domácí mazlíčky, doplňky k odívání a jiné. Veškeré další dílčí detaily (jako barva, typ, značka, a tak dále), lze domluvit pomocí chatu probíhajícím pod sledováním průběhu výměny. U něčeho tak můžete platit pouze poštovné, někdy vyrazíte nakupovat.

Můj nápad

Já jsem pro začátek zvolila variantu mě milou a roztomilou. Swapování do krabičky od sirek. Všechny věcičky, které mi chce dotyčný poslat, musí mít takovou velikost, aby se zavřely do kvádru škrtátek. Jedna krabička na jednu výměnu. Hladina investice stovka. Náplň balíčku s jistotou podporuje kreativitu a procvičuje hraní „Tetrisu“ na živo. Dle výčtu co chci a nechci obdržet na portálovém profilu, vysílají ke mně zájemci pidi balíčky za malé poštovné, kterých se nemohu dočkat (viz foto). Ideální pro nově příchozí nadšence. Jako druhou vlnu rozbíhám balíčkovou podobu Christmas crackers, akorát s malinko upraveným obsahem. První vysílám již dnes a jsem napnuta, jak si povedu v hodnoceních.

Kde se můžete inspirovat?

K dispozici je galerie uskutečněných swapů a také stránka na sociální síti Swaplace. Zde se čas od času zjeví vybraná fota s žádostí o ohodnocení. I mou už tam najdete.

Buďte kreativní. Swaplace místo pro hru a pobavení! Přidejte se ještě dnes ;) 

Dárek novopečené mamince

Pořád čekám. Občas se sama musím štípnout do paže, nebo sama na sebe zanadávat. Začala mě totiž kousat malá závist do paty. Na několika návštěvách jsem slyšela, co krásného čerstvá maminka dostala po porodu miminka. Většinou se jedná o nějaký malý šperk. Ocenění z lásky. Nic velkého a hlavně něco jen pro obdarovanou. V zásadě se jde o naprosto nepotřebnou věc, která však nese velkou symboliku. Sama jsem si položila otázku, co bych chtěla na památku já. Zjistila jsem, že vlastně ani nevím. „Když nevíte, není co řešit.“

Nedávno jsem ze zúčastňovala diskuse, pojednávající o drobnostech na památku pro maminky i pro děti. Od celkem běžných předmětů, jako jsou památková alba a záznamové knížky, jsme se dostaly k velmi pozoruhodným záležitostem. Například na stránkách zlatnictví LinkRings (www.linkrings.cz) si můžete nechat vyrobit náhrdelník na zakázku podle vašeho návrhu. Materiálem je zlato či stříbro. V kurzu tu jsou hlavně náhrdelníky „nosící“ (viz obrázek, zdroj album výrobce Linkrings) s rytinou jmen nošence a nosícího. Cena se odvíjí od velikosti, zvoleného materiálu, popřípadě barvy (u zlata).

Nejpodivnější je možnost nechat si vyrobit šperk například malého množství mateřského mléka, ustřižených vlásků miminka nebo dokonce z placenty. Přívěsek kapky zpracováním MM vychází v přepočtu na 818,-Kč. Korálek typu „pandora“ s vlasy ratolesti zhruba na 3000,-Kč. Podrobnosti lze vyčíst na www.beyondthewillowtree.tictail.com (Keepsake Jewellery of the heart). Mě osobně to přijde trochu extrémní, ale proti gustu, žádný dišputát. Originalitě se meze nekladou.

No, ať už jste vy nějaké to ojínění dostala, nebo nikoliv. Ten nejcennější poklad, co máte, vás bude brzy volat ke kojení. Jako teď mě…

Nedáš, ale dostaneš!

Výlety začínají být víkendovým standardem. V pátek už se na sobotní odjezd těším a daří se mi zkracovat dobu potřebnou k nachystání všech zavazadel k odjezdu. Minulý víkend jsme strávili v okolí Svijan, jelikož se můj muž chystá letos sjíždět řeku Jizeru, ve které mimochodem není skoro žádná voda. Trochu škodolibě hádám, že manželovi a jeho kamarádům nezbude, než řeku probrodit a loďku za sebou táhnout jako kačera. Členové výpravy tak pesimističtí nejsou. Očekávají příjemný splávek.

Tak či tak, výlet směřoval i k druhé Ádině prababičce. Ano, Áda má dokonce prababičky dvě a k tomu ještě jednoho pradědečka. Byli jsme uvítáni a nakrmeni, jak se při hoštění sluší a patří, ale především bylo krásné, jak si praděda choval miminko, a všichni se usmívali. Horko bylo k padnutí, avšak pod korunami stromů na zahradě chladil příjemný stín. Na cestu domů dostala dcerka darem plný pytel plyšáků a jednoho obřího medvěda. Chlupáč má na výšku metr dvacet. Chápali jsme s manželem nadšení, ale netušíme ani dneska, kam s ním. Sedí uprostřed zadního pokojíku a čeká na vyčištění. Přiznám se, že jsem trochu snila, že dostaneme obrovského medvěda, když jsme oznámili těhotenství rodině. Potajmu jsem se na mazlíky chodila dívat do domu hraček Sparkys. Hlavou mi běžela kritéria výběru, zda bílého nebo pandu. „ Blalala…“ Tak teď ho mám! Spíš Áda. Je gigantický, hnědý, s velkou hlavou (asi ještě ze slámy), zaprášený, ale náš! Bezva. Namáčknutý na okýnko na straně spolujezdce, aby nevadil nohama při řízení auta, byl přivezen do bytu, kde se dá považovat za dalšího spolubydlícího. Zabírá tolik místa, že už jsme přemýšleli, jestli ho nepřivrtat ke stropu za provizorní kšandy. Když jsme cestou stavěli na kojení a přebalení, byla pronesena i myšlenka, že jej dáme prvnímu kolemjdoucímu dítku, které prohlásí: „Jééé mamííí, medvěěěd!“ A pak sprostě utečeme. Nemám ale srdce dát ho pryč. Nedala jsem jasnou instrukci o podobě megaplyšáka a touha byla naplněna. Tak jakýpak, copak! Jedno je jisté. Věřte, že takové zavazadlo není dobré převážet za denního světla. S jistotou medvěd Paddy (jak mu říkáme, podle medvídka Paddingtona), způsobil nejeden dopravní kolaps. Šokoval, rozesmával, způsobil buráciví pokřik dětí připoutaných do sedaček vozů v dopravní zácpě. Tudíž doma ukrýváme buřiče…

Další dílčí výlet směřoval k řešení problému s nešťastným deputátem trůnícího na zahradě domu, kam jsme se měli stěhovat. Pozdravili jsme a potěšili sousedy, vypili čaj a snědli buchtu, kterou jsme upekli jakožto sladký vítací dar. Prošla jsem si znovu byt. Sáhla na nové, čerstvě vybalené dveře. Podívala se do polic dosud nepožívané linky. Zhluboka se nadechla a patnáct minut usedavě plakala. Vše potřebné jsme vyřídili a víme, že za účelem bydlení se sem rozhodně už nevrátíme. Leda na návštěvu ke známým. 

Od příjezdu domů se ke mně chodí na střídačku mazlit všechna chlupatá zvířátka. Strkají do mě čumáčky a já se snažím, aby mi nezkyslo mléko. Zahájila jsem „debordelizaci“ všech krabic, polic a přebrání veškerého nádobí. Nějaké zabalím pro sestru, něco odvezeme na chalupu a prodejní portál se také dočká inzerce. Napadají mě i plány, jak nynější podobu našeho příbytku pozměnit, vylepšit a zpracovat nahromaděný materiál k něčemu užitečnému. Budu ráda za jakákoliv doporučení. Aneb nápady vítány! 

Korále na kojení

Tři a půl měsíce uteklo jako voda. Áda je každým dnem větší a zvídavější. Začala mít šmátravé ručičky při kojení, které už nezůstávají jen chycené za lem podprsenky. Zatínající se prstíky mě začaly celkem citelně štípat do dvorce prsu nebo výš v dekoltu. Bolí to jen malinko a chvilku. Štípanec ale zarudne a pak trvá celý den, než zmizí. Zároveň prcek procvičuje nejrůznější gymnastické prvky a způsobuje si tak ublinkávání. Chvilku jsem uvažovala nad tím, zda se nedostavuje, mezi maminkami hodně diskutovaný, tříměsíční bojkot kojení. Nebo, co to má být? Ze všech pokusů šátrající ručičku zabavit a nenutit zbytek drobného tělíčka k rozptýlení, uspěl nápad s přívěskem na krku. Ale jaký použít? Nechci, aby mi později maličká tahala řetízky.  Zvyk je železná košile. 

Objednala jsem proto na internetovém e-shopu www.silikonovekorale.cz  dva náhrdelníky silikonových korálků a přívěsků. První jsou dvě koaly, které do sebe hezky zapadají. Hlavně mi to připomíná motiv nošení v šátku, proto se mi asi tak líbí. Jsou příjemné na dotek a každá má svou šňůrku. Zatím se Ádě lépe drží menší koalka. Druhý je korálkový náhrdelník, který budu mít stabilně v tašce u kočáru. „Kojící korále“ se totiž miminku ukazují pouze v čase kojení z důvodu, aby s neokoukaly. Kojenec se tak soustředí na kojení a zaměstná pátravou ručičku žmouláním přívěsku. Tudíž, nemusí vymýšlet nic jiného a v klidu se nají. Vychytávka funguje báječně. Šperky vyráběné paní Janou Hybšovou jsou hypoalergenní, odolné vůči bakteriím, snadno omyvatelné, ožužlávatelné (vyrobeny z potravinového silikonu) a navíc mají širokou škálu pěkných sytých barev.

Mohu je vřele doporučit!

P.S.: Ochutnala jsem je a nemají gumovou pachuť! Přece bych to nedala dítěti bez otestování. Ha!

Doktorská revue

V závislosti na proměnlivosti počasí, tedy faktu, že si buď vezmete zimník, nebo naopak div nezdechnete horkem, se snažím veškeré pochůzky po doktorech vtěsnávat do jednoho dne. Manžel si vezme v práci volno či propustku a jde s námi jakožto pomoc, předmět k obíhání (když spěcháte, stojí v tom nejlepším místě), řidič a asi i dozor, abych se někde nechytla dlouho za pusu. Ovlivněna posledními informacemi z médií, zdráhala jsem jít s malou na další etapu očkování. Nejspíš patřím do krabice vyděšených matek. Plazím se denně po internetu a pročítám další hromady článků, reakce na oné články a diskuze k tématu. Sama hodlám získat vyjádření od pediatričky. Manžel mi fandil opřený o futra dveří, když jsem si to krosila po chodbě přes nachystané boty, tašku a ležícího psa, pouze v negližé. Pět minut do návštěvy lékařky. Ještě, že ji máme tak blízko! Už nějaký čas zkoumám video s novým úvazem a hned napoprvé jsem jej zkusila bez přemýšlení, v časové tísni:

„Prosím tě, co to je za úvaz? To ještě neznám.“ Zkoumavě mě pozoroval manžel.

„Velmi improvizovaný dvojitý kříž, viď Ádo?!“ Dotáhla jsem šátek, oblékla kalhoty, obula boty a hrnula se ze dveří.

„To mě musíš naučit!“ Pobaveně zamykal dveře.

Nemám žádnou fotodokumentaci, ale pokud některá začínající maminka trpí pocitem, že je neschopná na vázání, doporučuji takový dojem zahodit. Tohle byl fofr nához! Podle časové dotace i vypadal, a tak se dneska vracím k pouštění záznamu správného navázání. Ve výsledku stav dobrý, prcek odnesen i přinesen bez úhony. Ha!

Zatím, co Áda prošla prohlídkou i očkováním na jedničku s hvězdičkou, bez většího breku, maminka tak šikovná nebyla. Opět jsem nedostala žádný obrázek za statečnost, za to jsem pokládala spoustu zvídavých otázek. Zpocená, zelená. Bylo mi přislíbeno schraňování materiálů k dalším vakcínám. Paní doktorka se na mě nijak nezlobila, dokonce mi nabídla, že bude sama hledat informace v chytrých knihách, co má doma. Probrala jsem i můj, již dva dny trvající, problém, že bulím jak krokodýl. Nic mě nebolí, jen se mi chce pořád hodně plakat. V horku kojím, jak si malá řekne, klidně cucnout po půl hodině, ale neplánovala jsem stát se likvidátorem papírových kapesníků.  Jsem vyčerpaná a „usušená“. Ujištěna, že to přejde a při dalším dotazování směrem k maminkám a laktačním poradkyním, obeznámena s faktem, že vyšší citlivost a plačtivost souvisí s hladinou hormonů v těle a kojením; houpu Ádu v látkovém nosítku a chladím jí nožičku, která po injekci zčervenala a trochu otekla. K tomu všemu mi začínají hodně padat vlasy… „Áda bude mít krásnou maminku, opravdu.“ Zdravotní pozitivum dne pro sebe jsem ale našla. Návštěva ženské lékařky pro mě dopadla skvěle. Jsem již zdráva a už snad nebudu muset nic řešit.

Stejně. Abych se přes všechno emocionálně nenudila a nezlenivěla ve snaze udržet laktaci, tchyně si zlomila nohu v oblasti nártu. V současnosti je svěřena do statného opečovávání mou švagrovou, která kvůli dopravě do práce oprášila řidičák. Snad se ze všech těch kotrmelců i ta nezblázní.

40+40

Krásné počasí nabádá ke strávenému času venku. Trochu jsem se bála, když začalo pálit slunce a hledala jsem, jaký je nejlepší způsob ošetření, co se týče ochranného faktoru, pro jemnou dětskou kůži. Když už jsem konečně vybrala produkt značky Daylong, vyšlo najevo, že není vhodný pro citlivou pokožku a velký počet dětí se z něho osypává. Přírodní cesta se nabízí taky, ale malinový olej je beznadějně vyprodaný na několik měsíců dopředu. Abych zatím péči o pleť a tělíčko miminka úplně neodflákla, používám dětský opalovací krém od Kids faktor 50. No a poohlížím se dál.

Na zahradní slavnosti oslavující hned dvoje narozeniny jsme trávili celé odpoledne. Bylo báječné maso, čerstvá zelenina, dezerty, pivo teklo proudem. Já sice skončila u čaje a citronové vody, ale u jídla se nenechala dlouho prosit. Tatínek trval na tom, že vezmeme s sebou i kočárek. Sice jsme přijeli naložení, jak kdybychom přijeli na týden a ne na jedno odpoledne, ale je fakt, že dcerka si hezky ležela v kočárku v příjemném stínu, nespálila se na obličeji, ani nikde jinde a s otázkou přebalování jsem si také nedělala hlavu. Všechno se stihlo v kočáru. Od poslední zkušenosti jsem neměla problém kojit na zahradní lavici a u toho zdravit nově příchozí účastníky oslavy. Což vykolejilo hlavně několik mužů z řad kamarádů. Manžel jen přikyvoval: „No co, no co. Vy máte taky žízeň!“

Starosti jsem měla jen s oblečením. Paradoxně ne miminka, ale mým. Poslední dobou se hodně potýkám s pocením. Zřejmě to souvisí s koktejlem hormonů, které mi proudí tělem a laktací. Jsem schopna propotit dvě trika za velmi krátkou dobu. Kojící maminky mě jistě pochopí. Zvolila jsem lehce převlékatelná trička a bavlněné kalhoty Thao, které mám moc ráda, a horko v nich není. Pěkně jsem svůj oděv sladila s barvou šátku, který jsme dostaly zapůjčený na testování (Didymos Iris). Parádně jsme si s dcerkou, navázané k sobě, užili odpoledne i s focením. Při motání jsem byla trochu v rozpacích, když na nás hledělo tolik zkoumavých očí. Ve finále jsem se setkala s velmi milými ohlasy a okolí mi pochvalovalo, jak si miminko u maminky hezky spinká. A možná i inspirovala mladé budoucí maminky.

V pozdním odpoledni se hosté rozdělili do dvou skupinek. Zatím, co hoši pod pergolou vytáčeli pivo a probírali „chlapské věci“; my ženy jsme seděly opodál u lavičky s dárky pro oslavenkyni a probíraly všechno možné, včetně kojení. Z různých směrů ke mně mířily zvídavé otázky:

„A dáváš jí vodu?“

Já: „Ne, dcerka je plně kojena.“

„A čaj?“

Já: „Ne, Áda je plně kojena.“

„A sunar?“

Já: „Ne, prcek je plně kojen.“

„A příkrm?“

Já: „Ne, na to je ještě malinká, ne?“

„Takže má jenom mlíko?“

Já: „Ano, malá je plně kojena, to znamená, že má jenom mléko.“

„A držíš dvě nebo tři hodiny rozestup?“

Já: „Ne, kdykoliv si řekne, kojím. Po dvou hodinách, po hodině, po půl hodině. Mléko je i na žízeň, ne jenom jídlo.“

„Tak to se změnilo, já dávala i čaj nebo vodu.“

Já: „Už tak malému miminku?“

„Jo, od začátku lahev, aby na prsu nebylo moc dlouho.“

Zůstala jsem koukat s výrazem přišlápnuté žáby. Dle slov laktačních poradkyň, bych příliš brzkým přísunem nadměrného množství tekutin zatížila miminku ledviny. Zůstanu pouze u kojení. Uvidím. Věřím zkušenostem mnoha maminek a odbornic, se kterými mám možnost být v denním kontaktu emailem. Nebojím se. A kdyby něco, paní doktorka by mě na jakýkoliv nedostatek upozornila při kontrole. Hlavně bych ráda, po překonání předchozích patálií, u kojení zůstala, co nejdéle to půjde. (Zdroj obrázku v obrázku.)

Nakonec jsme se zasmály nad tématem školek, škol a dotazů dětí objevujících svět. Moc jsem si setkání užila a domů jsem se, i bez alkoholového opojení, vracela lehce společensky unavena. Už aby měl brzy zase někdo narozeniny! 

Stálé téma: OČKOVÁNÍ

Zda očkovat, neočkovat, když už tak čím? To je teď velmi palčivé téma, které hýří médii. Leckoho zvedla nedávno ze židle reportáž o utajených datech výzkumu očkování vakcínou MMR. Viděli jste video? Jaký je Váš názor? Přispějte do anonymní ankety (vpravo) a podělte se o svůj postoj k tomuto tématu.

Výsledky ankety: Počet zúčastněných 40
Jsem pro očkování tak jak je.: 4
Jsem pro očkování, ale nynější podoba zákona mi nevyhovuje.:28
Jsem proti očkování.: 8

Jak se nakupuje na sociální síti

Zmiňovala jsem se o tom, že v těhotenství mě nakupující mánie obloukem obcházely. Až nyní, kdy mám dcerku v látkovém nosítku přivázanou k tělu, vidím, co nemáme a potřebujeme doplnit. Do obchoďáku se mi s miminkem moc nechce. Neumím si představit sama sebe při kličkování mezi regály s kočárkem, a když bych jela jen se šátkem, tak při pohledu na přebalovací pulty, umístěné často na dámských záchodcích, dávám přednost přebalení „na koleni“. Začala jsem proto pátrat na internetu. Na mnoha prodejních portálech najdete „zaručeně spolehlivé“ nabídky, kdy například pošlete platbu na účet dopředu a ve finále nemáte ani kýženou věc, ani peníze. Prodejce nekomunikuje, nebo čas od času pošle zprávu s nějakou extra výmluvou, proč zboží neodeslal. Jako zákazník se nalézáte v patové situaci. Internetové bazarové obchody nejsou nijak ošetřeny (vyjma stránek Aukro.cz) a domahatelnost doložením se dělá jen velmi těžko. Profilový obchod je mnohem adresnější.

Sociální síť jako taková je neuvěřitelně mocná amorfa, která se hemží nabídkami, skupinami a více či méně spolehlivými obchodníky. Na stránce „Bazárku pro maminky a miminka“ jsem se pustila do hovorů s mnoha maminkami a reagovala na obchodní fotografie několika z nich. Fakt je, že nakupovat oblečení a doplňky pro miminko přes internet je riskantní. Fotka snese všechno a nikdy nevíte dopředu, v jakém opravdovém stavu věci dorazí a zda vůbec dříve, než vám z nich miminko vyroste. Štěstí jsem měla na hrstku poctivých. Například paní Jana Konečná nabízí prostřednictvím své prodejní skupinky „Best baby mode“ krásné kousky, za velmi zajímavou cenu. Pokaždé mi oblečení přišlo vyprané, voňavé, nažehlené a svědomitě zabalené. V několika modelech se Áda půjde fotit. Navíc je paní, na požádání, ochotna vybraný kousek přeměřit a poradit v výběrem. V obchodování je úspěšná. Podobně jako paní Erika Hanzalová, u které jsem také nakoupila, a vše bylo v naprostém pořádku. Obě mohu vřele doporučit. Některé ženy v prodeji dětského oblečení došly tak daleko, že pořádají aukce! Také jsem byla přizvána, ale neúčastním se jich. Vzbuzovat soutěž v tomto druhu obchodu je mi proti srsti.

Existují i firmy, jež inzerují například pomocí Facebooku. Zde si zřídí placenou reklamu, která se několikanásobně vrátí. Odkaz vás kliknutím přesune na stránky společnosti a můžete začít objednávat. Já například reagovala na nabídku tiskárny Oribodi.cz (www.oribodi.cz). Vytvořili mi nejen trička s potiskem dle přání, ale navíc splnili veškeré mé výmysly, co se týče objednaných body pro dceru. Velké poděkování posílám paní Aleně Bafiové, která se mnou většinu záležitostí řešila v noční emailové konverzaci s ochotou a trpělivostí. Výsledkem jsou krásné originální kousky jen pro Ádu (viz obrázek).

V rámci rodinných aktivit jsme se chystali na návštěvu přátel. Trochu jsem si před odjezdem hrála. Vedle dcerky ležící na posteli jsem rozložila čtyři varianty oblečení, se slovy: „Ádo, vyber si. Ale moc s tím neotálej, musíme brzy jet!“ V cílovém místě bude spousta lidí, tak chci, aby jí to slušelo pokaždé, když přijde nějaká „teta či strýc“ na chování.

Manžel se smíchy lámal v pase. „To myslíš vážně?“

„No jasně, má mít přece možnost volby ne? Ale musí být oblečena adekvátně počasí. Tak má čtyři varianty.“

„No, aby ti nepřišla brakovat skříň. Dej pozor.“ Smál se dál a šel balit zavazadlo pejskovi, který s námi také odjížděl.

Nyní vybírám v prodejním albu další oblečení pro dcerku, jelikož do jednoho roku věku toho moc nemáme a musím pořídit. Nakonec si říkám, že si otevřu bazar sama, protože tolik věcí, které se mi líbí, asi ani neunosíme. V parnu a dusnu jsou stejně miminka nejraději nahatá. A kdo by nebyl, že?

Arboretum

Sobotní ráno bylo krásné. V klidu jsme vstali, nasnídali se, zabalili a vyrazili na výlet, na který jsem se už dlouhou dobu těšila. Do auta se vešli dítě, pes, kočárek, maminka a celý arzenál věci, včetně „co kdyby“ zavazadel. Musela jsem se ještě vrátit pro několik drobností, které jsem zapomněla – deštník a pumpička na kola od kočárku. Sousedi si asi myslí, že jsem hodná, jelikož jeli na chatu se spoustou harampádí, které jsem jim pomáhala vynést z výtahu hlavně proto, že jsem sama spěchala. Jak sobecké…Plán byl dorazit do kosteleckého arboreta v deset hodin. Chataři už měli být na svých chatách. Dle vzoru spoluobyvatel domu, nebyli. Byla jich plná dálnice! Zpoždění dvacet minut mi nedělalo starosti tolik, jako zatahující se obloha. Když jsme projížděli kolem hřebčince, začalo poprchávat. Nicméně jsme sestavili kočárek, dali do něj spící miminko, pod korbu do košíku nacpali všechny věci „co kdyby“ a tradá!

Už u brány na mě dýchla pohoda opečovávané zeleně. Dveře této podivuhodné zahrady, muzea rostlin, se otvírají návštěvníkům pouze dvakrát ročně. Prvně poslední víkend v květnu a pak na podzim, kdy stromy hrají hřejivými barvami. Pokud chcete vzít pejska dovnitř, je to možné, ale musí být uvázán a chovat se slušně. Vstupné je dobrovolné. Prohlídka s průvodcem začíná každou hodinu. Během výkladu je možné pokládat zvídavé i všetečné otázky, průvodce si vybere, na které odpoví. Když jsme vstupovali dovnitř, manžel si pořád opakoval názvy a pak dodával: „Doufám, že mě nebude nikdo zkoušet.“ V tomto směru mi bylo dobře díky vědomí, že nejsem v oboru dendrologie zas až tak vzdělána a tudíž mě nikdo nebude přezkušovat za zkoumavých pohledů turistů. To jsem ještě netušila, že se stanu atrakcí.

Po cestě od brány jsme došli až k chalupě s občerstvením a suvenýry (přívěsky a sazeničkami vybraných rostlin). Odtud startují všechny prohlídky. Jakmile se utvoří dostatečně velká skupinka návštěvníků, průvodce se sám ohlásí a jde se. K tomu všemu byly v arboretu i studenti, kteří plnili jakési úkoly v pracovních listech. Většina průvodců jsou i kantoři, tudíž pracovali na dvou postech současně. I v sobotu! Přidali jsme se k postávajícímu hloučku. Provádět, dle časového harmonogramu, má Ing. Vašek Bažant Ph.D.. Jakmile jsme vyšli, Áda se začala v kočárku vrtět. Vždycky jsem ji krásně uhoupala. Blížilo se překvapení. Pan inženýr nás hezky přivítal, pověděl několik informací o historii arboreta, včetně toho, že má všechno, byť trs trávy, svou visačku a evidenční číslo (to asi kdyby chtěl nějaký vychytralý zahradník neplacený suvenýr) a přesunuli jsme se pod nádhernou magnólii, tuším plocholistou. Za druhou půlku názvu ale ruku do ohně nedám. Magnólie je to určitě. Výklad začal. Vždy s malou pauzou, aby se průvodce mohl alespoň nadechnout. V jednu chvíli se z kočáru ozvalo prdnutí, že se nejbližší turistka v červené bundě překvapeně otočila a udělala několik kroků do strany, do bezpečí, z dosahu ostřelování. Pro mě prohlídka s výkladem skončila. Skupina odešla. Já vyhledala lavičku, těsně pod magnólií a jala se přebalovat pobrekávající miminko. Hezky jsem si všechno rozložila, zády ke směru, ze kterého jsme přišli. Manžel se mezitím vrátil k chajdě pozdravit přátele a bývalé spolužáky. Přebalila jsem a podle rituálu, který opakujeme, automaticky vyndala miminko z kočárku…

„O co, že bude kojit…“ Ozvalo se mi za zády.

„Jo, už kojí! Máš u mě pivo.“

Naprosto zaujata potřebami miminka, mi vůbec nedošlo, že jsem si sedla pod první exponát prohlídky! Procházející skupinka studentů se náramně pobavila. Seděla jsem trochu v šoku z náhlého procitnutí. No co, tak jsem se narovnala v zádech, přes prs a Ádu jsem decentně dala plínku a snažila se usmívat, abychom na fotkách příliš nepohoršovaly a vypadaly trochu pěkně. Nezapomenu pobavený výraz maminky, která si zaparkovala pod nedalekou sekvojí a v momentě, kdy se kolem mě a dcerky rojili fotografující turisté obdivující květy a listy stromu, žmoulala v puse rohlík. Čekala jsem, že mi ještě ukáže zdvižený palec, ale to bych už asi chtěla moc.

Se skupinou jsme dál nešli, ani se jí nepokoušeli dohnat. Malinko jsme se prošli po cestičkách, než začalo lít jako z konve. Sice mi krása neopršela, ale když jsem měla dojem, že nás nikdo nevidí, křičela jsem k nebi, že to není fér, že jsem chtěla hezké počasí, když už jsem po dlouhé době na takhle krásném výletě! Nebylo mi to nic platné. Z promáchání jsem trochu nastydla. Hlavně, že na kočárek jsem nezapomněla pláštěnku a deštník pro mě byl pod stromy úplně na houby. Cestou nazpátek k autu mi manžel našel dvě krásné velké šišky a koupila jsem si sazeničku oné krásné magnólie, pod kterou jsme kojily. Nevím sice, jak se vejde v plné velikosti na balkon, ale pro pocit domácí zahrady, je pěkná (květ magnólie vpravo nahoře).

Cestou domů jsme se zastavili na trzích v centru Kostelce. V rámci akce ke „Dni dětí“ se tu sjeli hrnčíři a stánkaři ze všech možných koutů republiky. Manžel mi zakoupil dva keramické knoflíky na bundu a pár drobností. Áda ode mě dostala keramického andělíčka držícího srdíčko. Ještě to neocení. Dám jí ho do krabice se všemi poklady. Na zámku jsme pozdravili manželovi „brzo bývalé“ kolegy a kamarády. Dala jsem si výborný guláš, malé pivo a od adoptovaného příbuzného Luboše dostala rybu, na které jsem si pochutnala k večeři.

V pozdním odpoledni se u nás zastavil i strejda z Ameriky. Bylo hezké, že si při křižování světa našel chvilku na návštěvu. Áda se na něj smála a nechala se pochovat. Snad přijede brzy znovu a uvidí prcka dříve, než začne chodit do školy.

Ze všech dojmů za sobotu jsme s Ádou celé následující dva dny obě prospaly. Mimo odpolední rodinné procházky s pejskem nemělo ani cenu se převlékat z pyžama. Jen já jsem musela minimálně do kuchyně pro něco k snědku, zatím, co dcerka má jídlo do postele…

Vlhčené ubrousky (testování)

Nebudu zapírat, pro dětský zadeček je nejlepší umytí čistou vodou. Pro tento účel jsem domů zakoupila i speciální misku, kterou nepoužívám k ničemu jinému. Ale v momentě, kdy vyrážím mimo byt, je nemyslitelné tahat nádobu s čistou vodou (mimo té určené k pití), žínku, mycí mističku a následně rozdělávat celý arzenál při venkovním přebalování. Potřebuji vlhčené ubrousky. Které ale vybrat? Zkusila jsem několikery. Pro zpracování tohoto testování jsem vybrala ty z nich, ke kterým jsem se minimálně jedenkrát vrátila.

Rybilka

Firma Rybilka je známa především výrobou krému proti opruzeninám na dětské zadečky. Překvapivé pro mě bylo zjištění, že vyrábí i vlhčené ubrousky. Praktické balení s počtem sedmdesáti dvou kusů není nijak objemné. Snadno se vejde i do menší tašky na pleny. Plastový uzávěr sáčku určitě ocení maminky, které nemají rády věčný problém s odchlipujícími se znovu uzavíratelnými „lepíky“.  Vlhčené kapesníčky nevysychají a mají příjemnou vůni. Struktura je hutná, ale jemná. Očistí i více špinavý zadeček při spotřebě dvou kusů. Jednotlivý ubrousek vyjde cenově na 0,86Kč. Balení vydrží poměrně dlouhou dobu.

Pampers

S novější řadou Pampers premium care můžete zakoupit i vlhčené ubrousky s označením Sensitive. Na fotografii je zobrazeno testovací balení po dvanácti kusech. V obchodě je dostupné balení s padesáti šesti kusy a také multi-pack šesti velkých balení dohromady. Tyto ubrousky nejsou v porovnání tak hutné a rychleji vysychají. Svou jemností jsou však vhodné i na pokožku novorozence. Uzavírání obalu používáním přestává fungovat. Na ošetření zadečku spotřebujete zhruba tři kusy, kdy jeden vyjde na 0,73Kč. Balení je celkově objemnější. Za sebe bych uvítala možnost zakoupení sady několika balení menších, právě jako je například dvanácti-kusové, které by lépe splňovalo požadavek skladnosti a přenosnosti v přebalovací tašce. Vůně je spíše otázkou vkusu, sensitive totiž nevoní.

Toujours (sensitive)

Balení těchto vlhčených ubrousků je největší a paradoxně nejlevnější. V balení osmdesáti kusů vychází jeden přibližně na 0,47Kč. Nevýhoda je, že balení zabírá poměrnou část kabely na přebalování, tudíž je vhodnější spíše na domácí používání. Dalším nedostatkem je vysoká vlhkost ubrousků, na druhou stranu zase nevysychají. V akci k nim lze koupit i plastový skladovací box. Po užití je nutné zadeček druhotně osušit, nebo chvíli vyčkat, aby nebyla pokožka vlhká a nezapařila se. Ubrousky se vyrábějí v několika parfemacích, včetně heřmánku. Varianta sensitive je bez aromat. Kapesníček je strukturou středně hutný, na dotek jemný, s výlisky zvířátek, jejichž přítomnost je spíše legrační, než by měla nějakou specifickou funkci. Toujours jsou dostupné pouze v řetězcích obchodů Lidl. V poměru cena/výkon vás bude, v případě nutnosti vyšší spotřeby, méně bolet u srdce a peněženky.

Celkově shrnuto nám nejvíce vyhovují vlhčené ubrousky Rybilka. Pro případné domácí užívání jsme zůstali u kapesníčků Toujours, které užívám i pro jiné záležitosti, než je účel jejich výroby. Ani z jednoho uvedeného výrobku se mi miminko neosypalo, ani nemělo jinou kožní reakci.

Medvědometr

V tabulce naleznete hodnocení produktu. Čím více medvědů, tím větší celková spokojenost a kvalita.  Nejvíce lze získat pět bodů.